... všude dobře, ...

Ty časy kdy jsem chodila do školy a tudíž měla prázdniny jsou nenávratně pryč. Je pravda, že prvních pár let co by pracující, jsem se zuby nehty bránila této nespravedlnosti a na dva měsíce rozšířila vždy řady nezaměstnaných.
Doma jsem se tenkrát moc nezdržovala (možná proto, že se mnou nemluvila ani klika od dveří, ale občas jsem zavítala, neboť někdy se člověk musí najíst a umýt) a o nevšední zážitky neměla nouzi. Občas jsem své bližní překvapila po návratu například vyholenou hlavou nebo vešmi.
Dnes je vše jinak ... ne že bych byla zodpovědnější :) ..., ale už si nedělám prázdniny, a zatímco se všichni kolem mě těší na nevšední zážitky, já jezdím domů. Nevšedních zážitků si v Praze za celý rok užiju až až ... divokou jízdu nacpanou tramvají nebo nákup v Tescu jen tak něco nepředčí.
A tak jezdím do rodné vísky, kde mám rodiče, kočku, vlastní postel a za zády les ... prostě domů.