Dobrý úmysl s neveselým koncem

To by mě zajímalo jak Strakapoud přišel ke svému jménu. Strakatý to on je, ale -poud?

Jednoho jsem v pátek večer našla u sousedů po třešní. Poskakoval a ne a ne vzlétnout, pod tlakem mé povahy (komplex záchranáře - pitomce) jsem nebožáka lapila a hnala s ním domů. Tatínek už stál ve dveřích, oči v sloup (asi si ještě dobře pamatuje, jak jsem mu v pět ráno přinesla do postele pokousaného králíka) a na mé zoufalé naléhání, aby zavolal do Vrchlabí do KRNAPu reagoval velmi nepoeticky.
Z poraněného strakapouda se vyklubalo mládě, které neumělo ještě létat a tak jsme ho nakonec odnesli zpět. Ukryl se v houští a já hledala marně hnízdo v dutinách stromů a přemýšlela jsem jestli jsem ho snad svým unáhleným odchytem spíš nevydala na pospas smrti.

S barvou ven

Vždycky jsem tvrdila, že nejsem ten typ, co si kupuje věci, když mu není dobře. Minulý týden jsem utratila za látky na tři šály skoro tři tisíce a dnes jsem si koupila náušnice za sedm set ... nejsou ale krásný?

Skočkomluva

Trpím skočkomluvou. Většina lidí, více či méně vyšinutých, trpí samomluvou, v případě jistého rozpolcení mluvou (častěji hádkou nebo nadávání) se svým druhým já.
Skočkomluva je už to další stádium a ráno vypadá asi takhle:
"Čičinek má krásný ouška, opička jedna mourovatá. A co teprve ten čumáček, áno ... ukousnu ti ocásek Prťko ..."