Tak jsem již přetrpěla Valentýna, teď mě čeká Mezinárodní den žen a neuběhnou ani dva měsíce a bude Den matek ... pravda, tady nemám nárok, ale alespoň za ženu mě snad lze považovat ... tedy myslím, ale jistotu nemám, a to hned z několika důvodů:
S tím
mateřským citem to u mě není právě nejžhavější. Nedávno jsem tlačila do kopce v
Grébovce kočárek.
Náhle se proti nám vyřítil prcek na tříkolce. Počala jsem kličkovat, aby nenastala kolize, a když se prcek asi dva metry před kočárem
vymajznul, oddychla jsem si ...
na rozdíl od mé kamarádky-matky, která počala díte zachraňovat.
Pokud jde o můj vzhled, s bujnými (spíš přebujelými) ženskými tvary nemám problém, ale jako
ozdoba muže bych fungovat opravdu nemohla ... vzhledem ke své výšce, tak nanejvýš jako ozdoba zahradní. O potřebě vylepšit můj zevnějšek se mě neustále snaží někdo přesvědčit ... nejméně tři ženy, které s
katalogem firmy
Oriflame se na mě jako na jedinou vrhají vždy, když jdu na metro ve Strašnicích.
Funkce milenky mi bohužel také nepřísluší. Se mnou každá žena nechá svého muže uvězněného na horské chatě za sněhové bouře bez obav, že by snad jen na nevěru pomyslel, ale to by ze mě právě dělalo ideální milenku pánové ... jenže to ještě žádného chlapa nenapadlo :(
Domácí puťka jsem, ale spíš taková
cuchtózní ... žehlím - špatně, uklízím - sporadicky, vařím - podle zásady "Vše, co trvá déle uvařit než sníst, nemá cenu dělat" ... a já jím rychle.
A tak se mi chce zvolat:
"... ale já taky chci mít nějaký svůj den!!" ... co kdybych slavila Mezinárodní den památek a historických sídel 18.4. nebo Světový den duševního vlastnictví 26.4.?