středa 28. května 2008

Vzpomínkový den

Díky tomu srazu s základkou jsem se ponořila do vzpomínek. Náhodou čtu právě Noční hlídku a tam se Elanius potká se svým mladším a blbějším já. Přesně jako on se teď ptám: "Skutečně jsem byla takový blbeček?" ... někde vzadu ještě slyším škodolibý hlásek vykřikovat: "Byla??"
Ponořila jsem se do školních let a našla na spolužácích nejen nové fotky ze srazu se základkou, ale i ty ze střední. Polil mě pot a brada se mi roztřásla, když jsem udiveně zírala do neznámých tváří rudolících mužů*, kteří na mě civěli z fotek ... pro Boha, vždyť jsem s nimi propila nejednu vyučovací hodinu!!!
Pro uklidnění jsem se rozhodla najít si své dávné lásky ... to šlo docela snadno, neboť byli jen dva a oba hořeli touhou něco tvořit**. Jak jsem si stačila všimnout, jejich touhy jsou dostatečně ukojeny na poli uměleckém a já jsem moooooc ráda, že nemusím být jejich múzou. Takže křičím: "Byla :)" ... možná

* a to nás bylo ve třídě jen 6 holek, takže těch neznámých tváří na mě koukalo skutečně hodně
** ten druhý i touhou být viděn :)

Ps. Je jasné, že sem nebudu dávat žádne identifikující fotky, ale zájemců je ráda ukážu :)

úterý 27. května 2008

U nás je tak nějak modrozeleno

Ještě že nemám automobil ... já se prostě ráda kochám.


Výhled na Černou horu


Krkonoše


Kaplička


Pohled do kraje (Čistecká hůrka)

pondělí 26. května 2008

Už mi lásko není dvacet let ...

Už vím, proč se třídním sešlostem říká "sraz". Je to prostě srážka s realitou ... je to 20 let od základky!!!!!!
Přiznávám bez mučení, že jsem se hóóódně dlouho rozhodovala jestli půjdu. Nakonec jsem šla s pocitem, že dám dvě pivka a jsem za dvě hodiny doma. Málo kdy mi však vyjde co si naplánuju, takže jsem nepřišla za dvě, ale ve dvě hodiny ... i těch pivek bylo víc :)
Holky kromě dvou jsem poznala všechny, to samé však nemůžu říct o pánském osazenstvu. Chvíli jsem musela přemýšlet, jestli to není jak v té pohádce, kde Jiřík z dvanácti panen tu pravou vybíral ... ony byly také všechny stejné, jak ti naši kluci: plešatí, kulatí a rudolící :)
Z celého toho mecheché si moc nepamatuji, neboť můj mozek přijímá jen omezený počet informací, ale všichni vypadali celkem spokojení a v pohodě. Když jsem opouštěla základku, neměla jsem právě dvakrát na co vzpomínat, ale po těch letech se tomu špatnému obrousily hrany a to pěkné, co jsem dříve přesto nehezké neviděla, mi ostatní připomněli.
Tu správnou tečku na závěr téhle sešlosti udělala moje sestra, když druhý den mi povídá do telefonu: "Tak co, sbalilas toho Honzu?" Mamince jsem totiž jen tak ze srandy řekla, že jdu na sraz proto, abych sbalila Honzu, neboť pro ně mám přeci odjakživa slabost. Tak si tak říkám, co budu mamince říkat za dalších dvacet let, až se budu chystat na další sraz.

čtvrtek 22. května 2008

pondělí 19. května 2008

Všechno co opravdu potřebuji znát ...

... jsem se naučila v MHD. Tam stačí jenom stát a poslouchat ... jistě i já jsem touto cestou napomohla nějakou tou myšlenkou ke vzdělání jiných.
V pátek jsem se postavila nad takovou úžasnou trojku a skládající se ze starší dámy "jsem nepostradatelná", slečny "už ví co se životem" a mladého muže "jsem tu na víc".
Starší dáma: "Prosím tě to mi řekni, kde ta Klára bere to sebevědomí?"
Slečna: "To bude tím, že ji vzaly na Fildu. To jednomu zvedne sebevědomí, když je z maloměsta, z takové dacanské rodiny a učí na Fildě."
Výraz dacan znám, ale vlastně jsem netušila co to tak úplně znamená. Nelenila jsem a pustila se do hledání. Názory se trochu různí, ale skutečně tím slečna nechtěla říct, že Klára je z rodiny intelektuálů, kde se jí na stříbře a ona návštěvám zpívá národní písně. Přiznám se, že bych byla ráda, kdyby se k oné diskuzi přidala ona zmiňovaná, protože jestli jí dobře vychovali v dacanství, mohlo by i peří lítat :)

středa 14. května 2008

Už je to tady ... dětinštím

Byla jsem si koupit jogurty a pošilhávala po smetánku a piškotech.
"Taky bych chtěla mít takové šaty," řekla jsem kamarádce a upírala svůj závistivý pohled na šestileté prtě.
Těším se do postele až otevřu svoji lektorovací knihu určenou dětem od dvanácti let.

pondělí 12. května 2008

Tatínek nás vyvenčil ...

... a to hnedle dvakrát.
Poprvé jsme vyrazili na rozhlednu na Žalý. Tedy poprvé znamená, poprvé letos, neboť v rámci "hurá akcí" jezdíme na rozhlednu, když se pěkný výhled.
Bohužel jsme netušili, že ten den je právě pochod Jilemnice - Žalý, takže bylo trochu přelidněno. Jelikož výhled nebyl zase tak skvělý (jak nevidím Kunětickou horu u Pardubic považuji viditelnost za dost špatnou) zašli jsme si ještě Na Rovinka na kávičku a koláček.
Takže pár foteček pro představu.



Další výlet byl ve znamení tatínkových radostí. Takže jsme byli na výstavě hodinek značky Prim a stavebnice Merkur.
Když už jsme byli v Novém Městě nad Metují šla jsem si prohlédnou zámeckou zahradu a podívat se na trpasíky, které původně patřily do areálu na Kuksu ... heč, to vím, protože jsem tam jeden čas pracovala.
Na závěr jsme si udělali výšlap na Hvězdu. Jsou to tam jen dva kilometry, ale nevím které z té skutečné vzdálenosti onen měřič vzdálenosti myslel.





Všude dobře ....

Čtyři dny volna jsem začala návštěvou zubaře, ale jinak jsem si užívala klidu (nikdo nesekal trávník), míru (jen jednou jsem prohlásila v rámci antimužské nálady, že už vím proč se kozlíci zabíjejí mladí) a pracovního zápalu (to neznamená, že výsledky byly vždy dobré).
V každém případě pohled na tulipány mé maminky potěší snad každou dušičku ... to je asi tak 1/10 z nich.


Přiotrávila jsem se odbarvovačem, při tvorbě kytiček na látce. Musím podotknout, že než člověk vytvoří (možná podle někoho znetvoří) kus látky* je k tomu potřeba hodně lidské i tepelné energie a nějaká ta chemie ... prostě ať žije ekologie.


No a po pižlání se s kabelkami ve tvaru kočičích hlav, které jsem chtěla udělat pro útulek, a které prostě nejsou, neboť nejdou udělat tak jak jsem si představovala, jsem pro uchlácholení zhrzené duše vytvořila jednoho drátěného štěbetálka**. Možná byl na počest našeho nového ptáčka, jelikož nám jeden umřel.
Takže ten vybarvenější je Ťuti a je to náš starý ptáček. Ten druhý je Puberťák a je to naše mláďátko. Z toho je jasné, že teď máme mužské osazenstvo klece, neboť Muti opustila tento "??????" svět.



* Tak tohle je kombinace sypané batiky a nepravého leptu, kdyby měl někdo zájem vysvětlím ... jak se otrávit poradím prostě každému ráda :)
** Inspirace zde.

středa 7. května 2008

Já to říkám pořád

Při honbě za "Já štíhlejší" a tedy chůze schopnější* jsem objevila článek, kde je chválena káva, což mě potěšilo mnohem víc než nízká kalorická hodnota květáku.
V článku se píše: Káva zřejmě snižuje riziko vzniku degenerativních onemocnění neboli demence. Snižuje totiž škody, které v těle může páchat cholesterol.
Květák si dám v páře a bez sýrové omáčky, ale i tak ho zapiji svojí oblíbenou kávou z Tesca za necelých 10 Kč :)

* Cesta do Polska se blíží a já funím jen při představě cesty k metru ... jinak by mě něco tak pitomého jako dvojkombinace "málo jídla x hodně pohybu" ani nenapadla.

pondělí 5. května 2008

Včera večer ...

... jsem si v posteli říkala, že tenhle příspěvek napíšu v Meenině stylu, a ono ejhle. Dnes ráno jsem se dozvěděla, jak je po udílení cen na Světě knihy slavná, neboť fanoušci SF objevili její blog. To mě však od článku ala Meena nemůže odradit, neboť doufám, že ještě nechytla hvězdné manýry a tudíž mě nenařkne z kopírování :)
Takže ... áááách
Jsem z něj úplně vedle, vznášel se jak pírko a já nemohla ani dýchat(1), prostě byl tak úžasný. Každičký jeho pohyb mě dojímal až k pláči(2), a když tam tak tiše seděl, objímal kytaru byl prostě okouzlující. Že nevíte kdo? ... no přeci Alexander Katsapov. To byste nevěřili, ale on se skutečně vznáší, jako by nemusel překonávat zemskou přitažlivost ..., ale pokud jde o přitažlivost tu on... no, nebudu to rozmazávat(3) :) Tím nechci říct, že ostatní tanečníci nebyli skvělí, jen jsem je tak nějak nestačila sledovat(4). Jak by řekl Alfréd Jarry: "Co říci o hře, když promluvili muži známější a znalejší..." prostě jen to ááách. Jé, já neřekla na čem jsem byla ... na Sólo pro tři
Tak trochu po mojom:
1. Snaha nekašlat a nesmrkat na mém nedýchání měla taky svůj podíl.
2. To má s bodem (1) dost společného, ale člověk prostě nemůže tušit, když kupuje lístek, že za dva měsíce bude právě nachcípanej.
3. To já to klidně rozmáznu ... i chlípné myšlenky mě napadaly, no a co.
4. To bude i tím, že jsem se snažila sledovat i překlad textů ... trochu mě mátlo, že jsem se občas dívala na tabuli i při Krylových písních.
Bylo to skutečně skvělé. Nerozptylovaly mě příliš kulisy, neboť prostě skoro nebyly. Za to mě rozčiloval potlesk, který tam neměl být, ale na druhou stranu, měla jsem kdy smrkat. Do přestávky jsem se snažila sledovat všechno, ale potom jsem se do toho položila jako sebevrah s podřezanými žílami do teplé vody a sledovala jen ten tanec podbarvený hudbou. O mě je totiž známo, že jsem hluchá a spojení tance s hudbou mě k té hudbě vždy víc přibližuje. Tedy ne že bych uměla tančit, ale vždycky jsem chtěla umět, dokonce víc než malovat. Pokud jde o tanec lidé si ho s mojí osobou nějak nedovedou spojit*, a jak říká Pacholíček: "Prostě tančit neumíš." Tedy upřímně, neumím, ale on to neví, neboť neměl tu čest. Pacholíček tančit umí, tedy říká se to, ale s jeho tancem je to jako s mým vaření, všichni vědí, ale nikdo neochutnal :) Zpět k baletu ... zajděte, stojí to za to, a když mě vezmete sebou, budu ráda.

* Poslední mé taneční vystoupení, kdy jsem nebyla kritizována nějakým bídákem, byl nácvik na Spartakiádu, na píseň "Jsem duhová víla". Měly jsme takové bílé jakoby baletní sukénky s papírovými kytkami.

pátek 2. května 2008

Říkejte mi Dobromilo

V rámci získávání sil před cestou do Polska, kde mě s báglem na zádech čeká po svých 164km (16 km na den + ty, kdy pod mým vedením zabloudíme) jsem se rozhodla nejen nepéct, ale i zdravě žít a trochu se hýbat. Pro čtenáře mého blogu to znamená, že budu ještě protivnější, ještě ukručenější a budu vás zásobovat zdraví prospěšnými jídly... takže hnedle jedno :))

Čočka s špenátem na kari
Na nudličky pokrájenou cibuli a sekaný česnek osmahněte na oleji. Přidejte namočenou hnědou čočku nebo nenamočenou červenou. Podlítne trochou vody a přidejte kokosové mléko. Duste do poloměkka. Pak přijde na řadu sekaný čerstvý nebo mražený (ne tu nechutnou kaši) špenát a kari (třeba z kořenářství u Salvatora). Podávejte s rýží.

Vítejte v máji

Nemám ráda nabourávání stereotypů. Den volna uprostřed týdne by měl být v rámci zachování duševní pohody jedincům mého druhu zakázán ... tedy pokud nemáte nějakého vodiče živých loutek, který by vaši nejistotu: "Co s tím časem?", proměnil v jistotu.
Počasí mé nerozhodnosti nahrávalo, a tak jsem teprve odpoledne vyrazila ven. Botanickou jsem zavrhla jako místo, kde každý kvetoucí strom bude mít dlouhou čekací listinu a podle knihy "Okolí Prahy" jsem vyrazila do Dubče a odtud po svých do Uhříněvsi.


Pokud jde o líbaní pod kvetoucím stromem, tak to jsem už zvládla ráno v pelíšku a hnedle 2x. Takový eskymák s Čičinkem a Motíkem vydá za každý hubanec. Uznejte, že jsou dokonalý.

Dubeč - Uhříněves
Hned v první zatáčce proti mě vyběhli dva zajíci a tvářili se dost udiveně, když kolem probíhali.
Člověk pak čeká za každým křovím nová překvapení, ale za tímhle bylo jen pole.
Podleský rybník jehož název ztratil své opodstatnění už nejméně v 18. století (tak chytrá nejsem, ale vede kolem naučná stezka), poté co vykáceli les, byl větší než jsem čekala. Jenom nevím jestli se v něm cachtaj pouze ryby nebo i lidi.


Pak už na cestě nečeká nic zajímavého, tedy pokud nedáváte přednost výhledu na tovární komíny a sloupy elektrického vedení.

Zajímavý je tu až židovský hřbitov na kraji Uhříněvsi. Stojí tam takový dědek vrbák, který však nepohltil žádného z Hobitů, ale jeden pomník ... prostě do něj zarostl. Nevím proč, ale nevyfotila jsem si ho.

Pak už je tam pouze řada nových vil ... tedy ještě že nejsem tak bohatá, abych musíla s vysavačem na 1. máje vysávat chodníček jako jeden z majitelů.

Čekání na bus jsem si zkrátila poslechem varhan před místním kostelem, za doprovodu orchestru tvořeného projíždějící kolonou aut.