středa 26. září 2007

Mám to ...

... a vůbec z toho nemám radost ... možná malinkou. Asi je to tím, že každou radost lze zkazit něčím horším co jednoho čeká.
Takže co je jeden zápočet proti maxi soupisu tezí na zkoušku závěrečnou?

úterý 25. září 2007

Pohádka se špatným koncem

Dnes ráno jsem byla políbená. Čičin si mi vyskočil na klín a než jsem se nadála lípnul mi hubana ... pak se na mě zadíval. Pokud očekával, že se ze mě stane kočka, tak jsem ho hluboce zklamala.
Čičinku promiň, ale já skutečně nejsem zakletá princezna, prostě jsem se takhle narodila ... kvak

Nekamarádí se mnou můj blog

Pomóóóóóc ... můj blog se zbláznil, nenechá mě po mým jménem odpovídat na komentáře ... takže jsem anonym a můžu si psát co chci :)

sobota 22. září 2007

Budík nové generace

Vrní, škrábe, kouše, skáče a v případě největší nouze si vám lehne na obličej. K jeho "výhodám" patří nerozbitnost, neboť když jej shodíte z postele na zem, opět si vyskočí zpět. Budí v + - 5 minut kolem půl šesté. Barva zrzavá. K dodání ihned :)

pátek 21. září 2007

Diskriminace mé maličkosti

Ve slovníku cizích slov je napsáno:
diskriminace = rozlišování; rozdílný, jiný přístup k jedné skupině než k jiné nebo k celku

Každý pravděpodobně spadá do nějaké té diskriminované skupiny ... já osobně spadám do několika skupin ... malá, obézní, žena, duševně nevyrovnaná a taky levá.
Hned v první třídě mi paní učitelka Kavanová napsala do notýsku:
Je levá jak poleno, nemá cenu přeučovat.
Mělo to své výhody, jako jediný levák ve třídě jsem psala propiskou a nikdo se nesnažil se mnou cokoliv dělat ... domnívám se, že za to hlavně mohla moje tvrdohlavost a nechuť k vynuceným změnám, což jsem dokázala už při porodu. Levácká diskriminace mě od té doby provází životem. Nucená jsem psát zleva doprava ... to mi řekněte, které dítě je tak chytré, že v první třídě umí napsat své jméno pozpátku ... ano, JÁ :) Kdysi sehnat škrabku na brambory bylo skutečně umění ... bohužel nakonec mi jí přivezla tetička ze zahraničí, takže brambory mě neminuly. Už vás nějaký pravák učil plést a háčkovat? ... hrůza. I takové blbosti, jako jsou obrázky na hrníčkách jsou dělány pro praváky. Nevím proč si každý myslí, že levák = nemehlo. Výkřiky typu: "Proboha, nemůžu tě s tím nožem vidět" nebo "Ty si s tím uděláš dítě" a podobně, mě opravdu urážejí. No a samostatnou kategorii tvoří nůžky.
Moje neteř se potetila a tak máme o jednoho leváka víc a jelikož jí je těch třináct (myslím), tak už je velká holka a měla by si začít stříhat nehty sama. V Praze je specializovaná prodejna pro nás levoruké. Ale musím říct, že cena nůžtiček na nehty je vcelku závratná ... ještě, že jsem se to naučila s praváckejma ... a pak že poleno.

středa 19. září 2007

Bzzzzzzzzzzzz

Šklíba psala, že kdyby byla knihovnice zvíře, tak by byla včela ... něco na tom bude ... teď jsem si připadala jako trubec.
S širokým úsměvem mě na informacích přepadl mladík, že jej z oddělení map poslali do dětí, kde máme plán města (?????).
Povytáhla jsem obočí a vylovila plán z roku raz dva. Mladík rozšířil ještě víc svůj úsměv a já jsem s hrůzou očekávala, že se mu ta vrchní půlka zvrátí dozadu ... takový pocit hrůzy ve mě vyvolával naposled Muf. Bylo to horší, neboť sladce pravil:

"Nemohla byste se mi podívat na internet, pokud tedy nevíte kde je Bartolomějská?"

Věděla jsem a tak jsem začala vysvětlovat. Nakonec jsem mu to našla v mapě a ještě nakreslila, načež se zeptal jestli nevím co je tak za kino. Vypálila jsem že Ponrepo a přidala sladce informaci o nutnosti registrace. Sdělil mi, že tam dneska byl a že průkaz má.

Bože, teď se vrátil ... jak si asi myslíte, že se jmenuje tramvajová zastávka u Bílé labutě? ... jasně že Bílá labuť.

úterý 18. září 2007

Tak nevím ...

... jestli mi nechce moje kočka něco naznačit.
Když jsem přijela k rodičům, tak přišla aby si označila svůj majetek. Očuchala mě, znechuceně se zatvářila a pořádně si mě označila. Chápu jí, když se jí o gauč otírá tolik kocourů.
Pak demonstrativně chodila do biologického odpadu (prostě kbelík na zbytky) a vyžírala bramborové slupky. Aby toho nebylo dost, ustlala si v novinách.

Babka na kaštanu

Když jsem včera jela vypruzená kolegyní k paní doktorce, tak jsem se zastavila pod kaštanem. Nebyla jsem sama. Kaštany tam sbíral i jeden stařík.

Povídá mi: "Víte na co je sbírám?"
Na to já: "Na mazání na klouby?"
Trochu se zarazil, ale pak mi povídá: "Vy z toho děláte mazání?"
Já: "Ne, ale mí rodiče ano."
On: "Aha, já je sbírám proto, když jedu takovou tou polstrovanou tramvají, tak je pokládám na sedačky, a když si na něj nějaká babka sedne, tak jí tlačí."

Tak tomu říkám moderní verze Princezny na hrášku :)


středa 12. září 2007

Krkavčí matka

Bylo mi svěřeno na pár hodin pidikoťe ... Albrecht z Valdštejna zvaný Bert, slyšící na Pidikočka.
Je pravda, že za těch pár dní je z pidikočky minikočka a jestli to takhle půjde dál, čekám brzy přerod v normálkočku a pak v maxikočku. Podle toho jak se se mnou včera rvala o stříkačku na krmení a řvala u toho jako bych jí mučila, z ní pak bude obrkočka ... a jak známo obři jsou lidožraví, tak nás sežere.
Pohaněním Albrechta jsem chtěla zmírnit svojí hanbu, kterou si musím přiznat ... jsem mizerná matka.
Dostala jsem do rukou vcelku čisté kotě a po pár hodinách v mé péči, jsem vracela kotě doslova zas... , no prostě špinavé na obou koncích. Tlamičku a bříško mělo od mléka a prdelku ... však to znáte.
Zaznamenala jsem však velký úspěch ... čůráme sami ... na jídelní stůl.

úterý 11. září 2007

:(((

Tak jsem si pyšně říkala, že už mě lze najít ve vyhledávači. Možná jsem magickou hranici otevření překonala ale spíš proto, že ne že by ke mě chodilo tolik lidiček, kterým jsem dala odkaz, ale proto, že se hlavně vyhledávám sama (pěkná věta o třech "že", teď už vlastně čtyřech).
Taky mi nikdo nepíše komentáře ... ani moje rodná.
Pokud nikdo nic nenapíšete, tak vám asi povolím opravování chyb ... je mi jasný škodolibci, že na to se chytnete.

Už to začalo

Podzim vzbuzuje všechny vášně ... tedy ty moje.
Vyrazila jsem na hřbitov ... tentokrát na kaštany. Lezla jsem tam mezi hroby a vypadala jako zloděj lucerniček. Stále jsem nemohla žádné najít, což ve mě vyvolávalo zoufalství. Nakonec jsem našla a s nadítíma kapsama a výrazem milionové výhry v loterii odkráčela podrbat psa zahradního.
Dneska jsem na chodníku před barákem sbírala vlašáky. Jsem dítě venkova, a proto vím, že věci se nevyrábí a nelze tudíž koupit pouze balené v obchodě, ale dají se utrhnout, sebrat, vypěstovat.
Včera jsem z okna pozorovala spadlá jablka na zahradě a přemýšlela o závinu.
Už chybí jen sbírání listí, večery s knihou zachumlaná v dece a s čajem a ten každoroční sen o dokonalé muži, který vyrobí draka a půjdeme ho zachumlaní a v gumákách pouštět na pole.
To všechno ještě přijde, podzim prostě miluju a ve svých vášních jsem stálá.

pondělí 10. září 2007

Vauuuu, dnešek se nepovedl

Bude ze mě Sněhurka ... nejen v předsíni máme zrcadlo, ale i nad vanou ... obří, to abych se v něm viděla v celé své nahé kráse. Je to strašný, jsem prostě v kraji zdejším, nejkrásnější. Dneska mám dokonce už i bělostnou barvu. Nutně jsem potřebovala punčochy za rozumnou cenu a v Tescu měli tělovky jen v barvě kterou nazývám posmrtná. Také bylo nutné přemístit z bodu A do bodu B kolo. Celou cestu pršelo a fičel vítr, k tomu jsem měla tříštvrťáky a nejkrásnější nohy na světě s vlastním vzorkem ... prouhy ... podle toho ke žiletka projela. Teď jsem na cestě do divadla v sukni která vypadla z batohu jako první a nedávno mi byla volná ... už není. K tomu ta posmrtná barva nohou, mokré rozcuchané vlasy a baťůžek plný knih.
Ah jo, zítra snad bude líp.

pátek 7. září 2007

Mám podezření, že...

... mě člověčí paní domácí bere k sobě do hnízda kvůli tomu, aby ukázala svému muži jak lze dopadnout ... tak snadno a vychytrale lze totiž dosáhnou celoživotního obdivu.
Podezření jsem pojala poté, co jsem se zahlédla v zrcadle ve výtahu. Je to takové to zrcadlo, kde díky osvětlení vidíte vše o co nestojíte. Další zrcadlo máme v předsíni a ještě jedno v práci ... nechápu to. U nás doma nikdy Žádné nebylo. Jediné, kulaté, je zastrčeno za skříní a i to v koupelně nad umyvadlem bývalo do nedávna dáno tak vysoko, že jsem si viděla tak nanejvýš čelo (od té doby co ho tatínek posunul níže, mívám závratě).
Zrcadlo se vůbec moc přeceňuje. Tak například zrcadlové písmo je pro nás leváky mnohem méně náročné na rozluštění než třeba návod k digitálu. Nebo třeba Alenka v říši za zrcadlem ... mě je úplně jedno jestli je vidlička na té či oné straně a vůbec nechci běžet, když chci stát ... a co teprve úlomek zrcadla v oku Káje ve Sněhové královně ... to je pouze důkaz znečištění ovzduší.
A my pokrytci si musíme připustit, že takové "nastavené zrcadlo" není nic pro nás.
ZRCADLA BY SE MĚLA ZRUŠIT

čtvrtek 6. září 2007

Blázním a recykluju

Ve 2h 17min jsem se probudila za hučení deště a větru s myšlenkou na recyklaci biologického odpadu.
Někde jsem totiž zahlédla ... pokud si to má tříděním postižená duše nevymyslela ..., že magistrát hodlá oslovit občany právě kvůli banánovým šlupkám, ohryzkům a jiným jim podobným. Nevím, recyklace nedožerků je krásná věc, ale takové kontejnery na drobné železo a hliník by byly myslím přínosnější.
No, a pak jsem usnula s tím, že nevím kam s víčky od zavařenin.

středa 5. září 2007

Není krásná?


Tak tuhle tu krasavici jsem objevila na jednom blogu. Nevím o čem je a čí je (našla jsem ho náhodou, když jsem hledala střih na slepici) ..., ale ta kočka je skvělá.

úterý 4. září 2007

Realita versus Hollywood

4.9. 2007
Chtěla bych se stěhovat jako v americkém filmu ... kráska opouštějící byt svého drahého bývalého, hodí na postel tašku a do ní nahází pár svršků. To celé proběhne, i s ledabylým přehozením oné trochu větší kabelky přes rameno, během 10 vteřin (někdy stihne hodit i klíče do schránky). Pak je střih a ona kráska sedí zadumána v křesle v dokonale zařízeném bytě (... pokud nesedí na nádraží nebo v baru) i s takovými detaily jako je její oblíbená půlmetrová socha ... nic takového jsem jí neviděla s elegancí odhazovat do té tašky, tak kde se to tam vzalo?
Nevím, možná je to tím, že nejsem kráska nebo tím, že mé svršky nejsou právě miniaturní ... a to nevlastním ani tu sochu. Realita v mém případě vypadá asi takto: S baťůžkem na zádech a plnou taškou si to šinu na bus, který mě odmítá odvést, neboť začal nový školní rok ... a to je teprve malá část mého majetku :(

5.9. 2007
Tašku jsem nakonec dopravila v pohodě a bude to pravděpodobně tím, že jsem batoh nechala v práci. Veškeré tukové polštáře jsem si také dovezla ... Arny-i (pes zahradní) byl asi nažrán nebo je tak starý, že se mu do něčeho tak tvrdého a tučného nechce.
Tak již znám celé prozatímní osazenstvo bytu ... jak lidské, tak kočičí. Zrzek mě vzal na vědomí a nechal se i podrbat s pocitem: "když máš pocit, že musíš, tak si sáhni". Čičin na mě zíral z pod postele a nehodlal být kamarád. Na Ondru jsem málem zapomněla ... také mě vzal na vědomí a nabídl mi auto na stěhování ... to může udělat jen někdo, kdo mě nezná.
Dneska jsem se zbláznila a přestávají mi fungovat prsty. Jela jsem s baťůžkem knih, kabelkou, taškou plnou tašek a krabicí ... asi tunovou. Ruce mám jak loutka bez vodiče a toužím být bezobratlá. Přežila jsem autobus i vlezení do tramvaje ... tam jsem měla dostatek času přemítat o tom, jak se s plnýma rukama dostanu do knihovny, čím vymačkám kód a čím si otevřu ... málem jsem tu krabici nechala v tramvaji ... naschvál.

6.9.
Vše co jsem včera odvezla z bodu A jsem již nedovezla do bodu B ... zůstalo to napůl cesty, tudíž v knihovně. Dnes jsem radostně protančila deštěm se šedesátkou krosnou a obří krabicí opět do místa napůl cesty, takže to vypadá, že se vlastně stěhuju do knihovny.

7.9.
Už se blíží konec mého trápení ... podle zbytků v bodě A bych ani neřekla :(
Dneska jsem si vysloužila opravdový obdiv (no, obdiv to asi nebyl) od celého autobusu a i tramvaje. Jeden pán na mě pořád tak zíral, že jsem mu řekla: "..., že trénuju na Vánoce, neboť letos bude bohatá nadílka", usmál se zíral již méně nápadně.
Taky se už lepším při nástupu a výstupu do výtahu ... dnes jsem poprvé nastoupila čelem a čelem i vystoupila, heč .... zatím co včera jsem si při otáčení prsama zmáčkla šestku a den předtím couvala.

8.9. 2007
Huráááááááááá ... dnes jsem všechno odnesla (na 3x) ... kromě kola, to snad neponesu, ale odjedu na něm v pondělí. Zatímco v botě A se vyprázdnilo, v bodě B vyrostla strašlivá hora něčeho. Až to dám do kupy, tak snad si budu moci uvařit kávu (až si jí koupím) a dát si nohy nahoru. Podle velikosti oné hromady, to vypadá, že si do Vánoc ani nesednu, natož uvařím cokoliv jiného než je teplý Číňan nebo jiný instantní hnus.