Každý má svou Ameriku ...

... já tu svou objevila na divadelním představení Kam vítr tam pláž, které je mimochodem skvělé. Zaujala mě totiž hudba, což není příliš obvyklé, neboť jsem přinejlepším přihluchlá, pokud jde o hudbu.
Hudbu dělali Midi lidi, v nichž hraje (pokud se dá říct u této hudby "hraje") Petr Marek, který má své písničky (však úplně jiný šálek kakajíčka) i ve hře Nic nás nezastaví.
Protože kdykoliv slyším Králíčka si něco pouštět, je to takové ducavé a hlavu vymývací, navrhla jsem mu, jestli by se mnou na ně někam nešel. Králíček se na mě však vykašlal, za to Meena mě vzala na festival United Islands, kde hráli.



Do toho prťavého sálu v Mánesu se bohužel nedalo vůbec narvat a zezadu nebylo pořádně nic slyšet. Nakonec jsem objevili, že v horním sále jsou repráky, kde naopak nebylo našlapáno a bylo tam slyšet ... takový trochu přenesený koncert. Zvláštním zjištěním pro mě bylo, že mě, staré konzervě, se líbí a to dost, něco takového.

Roztleskávačka

Asi si koupím kratičkou sukínku a pom - pom.
Každé povolání, které jsem kdy vykonávala, na mě zanechalo následky ... někdy až úchylného charakteru, a to například, když jsem se dívala ženám po nohách.* Na to že rovnám kamarádce knihy v knihkupectví kde pracuje, jsme si obě již zvykly, ale že budu i přes svůj, již zde popsaný handicap,** tleskat nejhlasitěji na koncertě, to mě dost šokovalo. Jistě, to není to nejhorší, co na mě mohlo divadlo zanechat, mohla bych třeba chtít po lidech lístky a snažit se je usadit. Přijde mi však smutné, že ani knihovna ani divadlo na mě nezanechalo nějaké hlubší následky v rovině duchovní.
Proč to vlastně píšu, byla jsem na té Jablkoni, která se konala ... to pro ty, co si museli rýpnout. Byli skvělý. Tedy nevím kdy vyměnili zpěvačku (tak moc je opravdu nesleduji a domnívám se, že to má něco do činění s hormonálními změnami Michala Němce), ale tohle nevycválané mládě mi moc nesedí ve starých písních jako je "Když padá sníh"... slovy tety Kateřiny: Zvyk je železná košile. Na druhou stranu v těch nových a o poznání šílenějších, a které neznám, se docela vyžívá. Bohužel prostředí Velkého sálu Mkp není pro skupinu jako je Jablkoň tím pravým požehnáním. Diváků málo a ještě k tomu přikovaných k polstrovaným sedačkám ... to pak můžu tleskat jak o život a k ničemu to není.

* dělala jsem v punčochárně, což mě přivádí k myšlence, že jsem se jim mohla také dívát po krku
** http://aknezob.blogspot.com/2008/01/mm-ob-ruce-krtk.html

Jablkoň

Šla jsem na koncert Jablkoně. Vylétla jsem z knihovny jak vykopnutý míč, aby mi náhodou neutekla nějaká ta píseň a ono ejhle:
Dav s lístky se tlačil do sálu, kde u dveří nápis hlásal: HRADIŠŤAN
Neb jsem děvče bystré, koukla jsem se na lístek a ten hlásal: 19. 3. 2008
Vytáhla jsem mobil a ten hlásal: 12. 3. 2008
... vytáhla jsem tatranku, vypochodovala směr byt a mé čelo hlásalo "debil".

Co z toho vyplývá, že vám poreferuji o koncertě příští týden.