pátek 28. května 2010

Mám trochu strach o své duševní zdraví

O tomhle začínám vážně uvažovat.

středa 26. května 2010

Artík hrdinou

Tak tahle dopadl náš první výlet. Chtělo to hodně odvahy a hodně pokusů než se Artíček odvážil vyjít ven.



Když se otrkal, začal všude šmejdit jak smeták na prach. Nakonec jsem ho musela zahnat domů, neboť do vypadalo, že po mně bude chtít uzlíček buchet.

středa 19. května 2010

Jedna kniha - jeden film - jedno divadlo

hodnocení: skvělá - strašný - šlo to

Zlodějka knih - Zusak Markus
Je to jako si zajít se smrtí na čaj. Sednete si a posloucháte. Hodiny utíkájí, ale příběh je tak strhující, že čas ani nevnímáte.
Děj se odehrává v době 2. světové války v Německu. Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá Liesel, která má stále v patách Smrt, což v té době nebylo asi nic tak neobvyklého. Smrt má v knize (i v životě) vždy poslední slovo, nedochází tak k žádným neočekávaným zvratům. Také je to tím, že již dlouho předem vám vypravěčka s kosou (představa, která jí hodně baví) občas něco prozradí ... v časových souvislostech není příliš důsledná, asi se bojí, aby to s vámi pak nešvihlo a ona neměla práci navíc.
Kniha na mě nepůsobila nijak smutně či depresivně, možná proto, že se smrt nezdála tak ... nevím jak to říct :(
Trochu se mi z toho ztratila ta zlodějka, ale alespoň budete mít důvod si to přečíst.


Vejdi do prázdna
Ten název se k dílku hodí, i když Gaspar Noé to myslel asi trochu jinak něž já. Celou dobu jsem totiž měla pocit, že film je o ničem. Celé 2 a 1/2 hodiny jsem hledala smysl celého toho barevného kolotoče.
Drogová závislost (pobavilo mě to znázornění, stačí si sundat brýle a nebo se dívat na spořič obrazovky) a dealerství jsou tam jen takovým odrazovým můstkem k reinkarnaci podle Tibetské knihy mrtvých, takže jakýsi život mezi smrtí a novým životem.
Důležitý je tam prvek lásky, který je tu však předveden jako patologické vztahy kořeněné sexem (toho je tam skutečně dost) a danému slibu, který s tou láskou souvisí.
Příběh je však dost očesaný, taková kostřička, skutečných herců nebylo třeba (stačilo mít jen odvahu ukázat všechno a ze všech stran), trochu sterilní (i přes velmi naturalistické scény potratu, atd.) a barevné (tak na zánět spojivek).
Celé to končí takovým trapným šmírováním soulžících párů v hotelu Love (prostě bordel) a nalezením té správné osoby k novému početí ... a hurá na svět!!!
Poznámka na závěr: Pokud chcete po hlavní představitelce, aby hrála go go tanečnici, tak jí to nejdřív naučte.
Mimochodem na Csfd to spóóóustu kladných ohlasů, takže jsem asi první komu se to nelíbí ... někdo musí být první :)

Lulu
... jméno hlavní představitelky, ale klidně jí říkejte třeba Evo.
Scéna v podobě bílé krychle se mi líbila, téma hry podle Franka Wedekinda se mi také líbilo, jen mi to přišlo strašně zkratkovité a tím i působící neosobně. Tereza Voříšková mě mile překvapila, to jsem nečekala. Je pravda, že jsem čekala něco víc strhujícího, ale ani v Komedii není vždycky posvícení. I přesto se mi to líbilo, slovo unešená však použít nemůžu.
Jestli jste na tom někdo byl, můžete mi osvětlit postavu v bílém? ... svědomí?

Čtenáři jsou někdy skutečně kouzelní

pátek 14. května 2010

Hodování

Obědy v bistru na FF UK bývají někdy docela výživné. Nejhorší jsou pátky, kdy se opravdu dá vybrat jen mezi strašným a strašnějším. Abychom zmírnili pocit hrůzy z toho co máme na talíři, rozpoutali jsme s Muminkem a Králíčkem živou diskuzi nad dokumentem Chléb náš vezdejší. Každý jsme pak přidali ještě své zážitky a nakonec vymýšleli až šílené bizarnosti.

Recept na dnešní mňamku z Bistra u Platóna: "Vepřenky" z psí konzervy pro M.

čtvrtek 13. května 2010

Malý srab ...

... to jsem já.
Uháčkovala jsem si baret, pak jsem si ho vyzkoušela a zjistila, že mi nesluší ... nebo jsem málo odvážná :)



Mám za něj lístek do Komedie na Goebbels / Baarová.

středa 12. května 2010

Mamííííí, co je tohle ...?

... kvůli řvaní podobné věty (řvala jsem "tatíííí") mě před třiceti lety vykázali z Častolovického zámku.

Nedávno se v knihovně zastavila bývalá kolegyně, teď zasloužilá matka dvou rozjívených kluků. Ptala se na nějakou zajímavou knihu pro toho staršího. Doporučila jsem Rybu od Erlenda Loea. Přišla za čtrnáct dní a říkala, že si s tou knihou dala, neboť hlavním dopravním prostředkem v příběhu je multikára. Nás dospěláky to nijak nepřekvapí, ale jen do chvíle, než se na to zeptá nějaký capart. Pak zjistíme, že my "víme" co je multikára, ale nějak to nedokážeme přesně vysvětlit a taky nám přijde, že takhle multikára nevypadá (srovnáno s ilustrací Kim Hiorthoya) a začneme se pídit.



Za pár dní na to měla ET besedu o ekologii. Říkala dětem jak recyklovat, proč a jak dlouho se co v přírodě rozkládá. Mezi PETky, žvýkačky, papír a jiné se díky jednomu zvědavci dostala i mrtvola. Víte vy jak dlouho se rozkládá mrtvola? My už s ET ano :)

úterý 4. května 2010

Vypasený prase ...

... tak včera nazval Králíček Bloňďáka. Byla jsem u toho a nemůžu říci, že by mě to potěšilo. Byli jsme tam totiž prasátka dvě, ale to Králíčkovi nějak nedošlo (možná došlo). Bloňďák naopak Králíčka častoval Narcisem. Já jsem raději mlčela ... a pak se mi divte, že nechci do plavek. Pravděpodobně si na naší společnou dovolenou budu muset pořídit plavecký úbor Najáda :)



Z knihy: Tajemství saténových klobouků- P. Reeve

Vejdeme se do patnácti ...

... to jako 15 km. Nakonec to bylo asi 22 km.
Dubá > Holany > Stvolínky

Jen pár postřehů:
  • Podařilo se mi u potoka lstí zlít Králíčka od hlavy k patě, jupííííí.
  • Málem jsem zemřela při dobývání Chudého hrádku.
  • Přes nepříznivou věštbu, že budu utopena, jsem vyvázla živá a zdravá.
  • Tlačí mě boty.
  • V kopci jsem jak sentinel.
  • Bylo to prima.


Spóóóóustu krásných jehňátek ... 55Kč/kg.



Velbloud uchem jehly ... to kdybych se pokusila do té díry vlézt já.



Tyhle fotky mám tři, na jedné je Pacholíček, na druhé Králíček a na třetí Březňák. Hádejte komu ten věneček sluší nejvíc?