čtvrtek 29. října 2009

Bez peněz ...

... si židli nekoupíš, trpce jsem usoudila při hledání pohodlné sesle na webu. Poté, co jsem se rozhodla, že svou polámanou židli nevyměním za nic takového jako je křeslo Barcelona, nastal problém jak ulehčit mým zkoušeným zádům a z té mrchy udělat něco o trochu pohodlnějšího na sedění. Nakonec mě inspiroval Artíček, který se vždy po ránu usadí na můj klín. Říkala jsem si jak si to umí ta potvora zařídit, leží pěkně na měkkým. Z nedávné akce "domeček pro kotíky", který je mimochodem spíše už ruinou než domečkem, mi zbylo celkem dost molitanu, a tak nastala hurá akce "sedák"... a protože jsem to já, tak přeci nebudu šít obyčejný sedák, když si můžu ušít třeba "medvěda".
Namuchlala jsem na židli balící papír, načrtla tvar židle a pak z toho udělala medvěda ... no, od té doby už nemám židli, hned jí obsadila Kočenka a nehodlá se jí jen tak vzdát.

úterý 27. října 2009

Zapomněla jsem na jablka

Když prší a všichni se slezou až za tmy, dají se hrát kuličky tak akorát ... no, to vlastně nevím, já si rozhodně v bytě nehodlám do podlahy vrtat důlek. Tedy ne že by jsme chtěli hrát jablky, ty měly být odměnou. Vítěz měl dostat jablko v župánku, druhý jablko-naháče a třetí ohryzek-kostřičku. Pro vítěze byly ještě navrch sladké jablečné tlamičky v papírovém jablku.
Papírové jablko se mi moc nepovedlo nebo jsem ujedla málo tlamiček. Vlastně je to baličák s červeným velkým puntíkem a hnědým kolem dokola (stopka). Do středu se dá co tam patří, stopka se stočí, obváže a přilepí se list. Lepší a jednoduší je velký papírový pytel, ale kde ho vzít.



Župánek je o něco těší, v každém případě je třeba plést na třech jehlicích. Návod mám z tady těch stránek a ET mi to tak trochu přeložila. Je to taková blbost k ničemu, ale byla jsem na sebe skutečně pyšná :)

středa 21. října 2009

Já chci být dítě

No nejsou ty nálepky skvělé, a ty tabule ... třeba kvakoš.

středa 14. října 2009

Všimli jste si někdy, ...

... že když vymyslíte nějakou kravinu, tak mnohem rychleji se chytnou ženy než muži?
Snažila jsem se nadchnout pár lidí pro Beruškovou Etinu narozeninovou party. V práci to bylo bez problému (samé ženské), s ET sestrou to bylo také bez problému, ale donutit Mumínka, Králička a Pacholíčka k akci, bylo naprosto vyčerpávající.
Věděli to tři měsíce a tři dny před narozeninama se začali pídit, cože se děje. Nakonec se na párty trousili jak šváby na pivo a ještě mi počurali záchod, a za to bych je nejraději zabila.
Už trochu chladnu a už mi z nich není tak smutno, ale vidět je teď pár dní nechci. Za to mám óóóóóbrovskou radost z toho, že měla ET óóóóóbrvskou radost.



Ani jeden návod se mi nechce psát, ale na požádání zašlu (brož a chňapka).

Sušenky jsou naprosto jednoduché, prostě upéct jakékoliv oválné sušenky (zmáčkla jsem formičku), pak jsem rozehřála bílou polevu a smíchala jí s červeným potravinářským barvivem, což vždy znamená, že výsledek je růžová, takže berušky působí vyšisovaným dojmem. Jako tečku na závěr jsem dodělala tečky tmavou polevou.

Jak od Gogha

Tedy on jich měl celé Makové pole, ale já mám za to vypracované detaily. Strašně dlouho jsme se s tou broží, no jak to říct slušně ... patlala.

sobota 10. října 2009

Dějí se mi stále samé veselé věci ...

Mladý hladový čtenář: "Máte Olivera Twistera?"
Kaluže jasně tyrkysové vody, které zůstaly po slečně v metru. Docela by mě zajímalo, jestli měla ještě tyrkysové boty když přišla domů.
Z Tesca:
Mladý muž: "Já tu dneska nastupuju na brigádu."
Prodavačka v trafice: "Tak to musíte ale služebním vchodem."
Po mladíkově odchodu prodavačka k ochrance: "Jestli tenhle nastoupí, tak to mi polib prdel."

... tak proč mi je pořád tak smutno?

Hned 2x

Po většině představení, které lze zhlédnout v Ypsilonce, se musím občas jít podívat i na něco pořádného.
Na Růžové šampaňské jsem šla už podruhé, tedy poprvé šla ET, neboť nemám právě nejlepší přehled o dnech, takže jsem nakonec nemohla jít ... většinou trefím měsíc ... mimochodem znalost datumu je dost důležitá, je to totiž jedna ze tří otázek na příjmu v psychiatrické léčebně, taková prkotina pak rozhodne o tom, jestli budete na pavilonu pro nejtěžší případy nebo bude někde, kde se k vám chovají jako k člověku.
Zpět však k šampusu ... trochu jsem se bála, neboť ťaplavý hlas Marthy Issové nemám moc ráda. Mile mě však překvapila, byla skvělá, přirozená, jeden by neřekl že to hraje.
Pro mě je tedy koupelna velmi intimní místo a bývám tam ráda sama (Artík a Kotěnka se nepočítá), je však pravda, že když jsme se sestrou bydlely ještě doma, tak jsme se v koupelně slejzaly. Možná právě proto ta koupelna, intimní místo pro intimní rozhovory. Je to velmi svěží, vtipná hra o ženách a hlavně pro ženy, přesto všechno se mi nešlo domů lehce.
Moje obliba Havelkových her je myslím už dost známá. Představení Velmi společenské tance hrají v divadle Ponec a je to jedna z Diskackých věcí. Celé to představení připomíná cvičení, takové přehrávání jednotlivých scének, neboli deníkových záznamů, které čte postava v pozadí. Jako vždy minimálně rekvizit s maximálním účinkem.

úterý 6. října 2009

Prasíkový den

Po dlouhé odmlce jsem se konečně dotlačila udělat Prasátkový čtvrtek.
Nejdříve jsem se ale musela naučit plést na čtyřech jehlicích (haha, to jsou čtyři mušketýři ručních prací, jen ty čtyři jsou v tom pletení a pátou se plete), abych upletla ty rukavice, najít čas na ponožkové čuníky a vyhrabat recept na Prasátka pro štěstí.



S rukavicemi mi pomohla teta, která díky tomu u mých rodičů strávila víkend pletením ... co by pro mě neudělala :) Nakonec jsme je pletly od oka, jelikož anglický návod nám byl trochu na houby. Nikdy bych neřekla, že má Králíček tak velké pracky. Kde je vzal, vždyť je na nic nepotřebuje? Na ťukání do klávesnice by mu stačili mnohem kratší prsty ... a ještě si dovolil říkat, že jsou to myši.





Prasíci pro štěstí jsou jen dvě kolečka (250 g Hery + 250 g pol. mouky + 250 g tvarohu) spojená a naplněná povidly. Ze zbytků těsta jsou čumák a uši.

pátek 2. října 2009

Jsem na sebe hrd a pych

Tak tohle je má první roláda v životě.
Není to taková krasavice jako ta v kuchařce, ale já jsem knihovnice a ne cukrářka jako Pavlína Berzsiová, autorka knihy.
A to vedle je vzniklá kupa nádobí, kterou jsem nakonec přeci jen omyla, i když tělo se vzpouzelo a duše se bránila.



Čokoládová roláda

Na krém svaříte 250 ml šlehačky, ve které rozmícháte 250 g čokolády na vaření. Necháte do druhého dne vychladit, pak ušleháte ... bylo to tak tuhé, že mi to našlehat moc nešlo.

Na těsto našleháte 3 bílky s 40 g krupicového cukru a 3 žloutky s dalšími 40 g krupicového cukru a jedním vanilkovým. Obě hmoty něžně smícháte dohromady, a pak přidáte 3 lžíce kakaa a 80 g hladké mouky.
Tuhle zajímavou kaši namažete na plech vyložený pečícím papírem a pečete asi 10 minut při 180°C.
Neptejte se mě jak, ale horkou placku pomoučete a překlopte na nový pečící papír. Nechte vychladnout, strhněte ten papír na kterém se to peklo a pomažte krémem. V tom novém papíře to srolujte a utemujte. Šup s tím do lednice. Po vychladnutí potřete povrch zbylým krémem (zespodu ne) a obalte v pražených sekaných mandlích.