čtvrtek 15. července 2010

Uzamknutím blogu jsem vyvolala nápor e-mailů, což mě dost překvapilo, takže malá změna. Tímto hlásím, že s psaním blogu končím. Ne že bych nechtěla pokračovat, ale jak my někdo v poslední době vytýká, jsem starý pesimista a má pravdu ... tak proč o tom ještě psát :)
Ve skutečnosti jde o to, že mám stále větší potřebu psát o svých pocitech, ale to se skutečně na veřejný blog nehodí, a tak jsem si pořídila blok papírový :))
Důvod proč blog nechci smazat je ten, že tam mám uložené různé odkazy, které jinde nemám a proto jsem využila tu možnost uzamknutí. Takovou práci mi to dalo najít to a teď abych to zrušila. Prostě ho tu nechám viset, pro případ, že byste si například chtěli upéct ty čokoládové sušenky.

úterý 13. července 2010

Byt XI.

Pokoj ...

Byt X. - sousedi

Pode mnou v suterénním bytě bydlí dva pánové. Zatím si nejsem jistá jejich vztahem, ale ten jeden je takový drobný s vysokým vyčítavým hláskem a s potřebou neustále mluvit. Druhý je plešatý a mohutný. Co mohu s určitostí říci je, že máme velmi odlišný vkus na hudbu.
Hned první noc jsem celá zoufalá ležela na Matyldě a poslouchala jak jakási diva zpívá o lásce a zradě ... celkem jsem píseň slyšela 3x. Při druhém opakování jsem si říkala že vstanu, vytáhnu tu lahev červeného a ve své oranžové noční košili s oslíkem půjdu dolu a navrhnu vyřešení srdce bolu, abychom už konečně mohli jít všichni spát.
Nešla jsem, ale od té doby je slyšet: "Góóóĺ!!!!!!!!!" ... fotbal vše vyřešil.

Byt IX. - okno

Chtěla bych být sklenářem.
V prvním sklenářství začínali pracovat o 9 a o 15h už končili, v druhém mi po telefonu slíbili, že se ozvou až se vrátí auto z výjezdu a pak u mě budou v cukuletu ...nikdy se už neozvali. Do třetího jsem donesla rám sama a sama jsem si okno odnesla, a pak to odnesly mé ruce. Dvě hodiny jsem ležela a přemýšlela jestli s nimi budu moci ještě někdy hýbat a jestli dám ještě někdy prsty k sobě.

Byt VIII. - domácí štěstí

Po dvanácti letech co žiju v Praze se na mě přijela podívat maminka:

"Já si nic jiného nepřeju, než abys byla trochu spokojená."

Zajímalo by mě, kde se vzala ta myšlenka, že byt = spokojenost.
Od té doby co ho mám, jen brečím :(