úterý 23. prosince 2008
Jak bych to jen řekla?!
Přiznejme si to, prostě není správné období na vyrábění papírových vánočních přání :( Musíte se smířit s tímhle na blogu a ještě vám ho možná pošlu e-mailem, abych zahltila jeho velikostí vaše schránky.
Zlaté prasátko, s kterým může jít i žebrat
pondělí 22. prosince 2008
Virtuální dítě
pátek 19. prosince 2008
Kde jsou?
Dárky dávám ráda, ale nesnáším jejich nahánění. Ráno skrápěl chodníky déšť a já v promrzlé tramvaji uháněla spolu s dešťovými mraky směr centrum. Přede mnou spal opilý bezdomovec, za mnou se hlučně bavili Ukrajinci obalení taškami připravenými na cestu domů a nějaká ženská mi div nevyrazila zuby, když se drala do tramvaje.
Jediné co jsem během dopoledne viděla byli kluci z blbosti lezoucí na kostelní zvonici, unaveného a špinavého rybáře s umaštěným táckem s čínou, mladý pár, kde on jí říkal neustále miláčku, ale říkal to tak, jakoby jí plival do obličeje. Na konec jsem vztekle seřvala po telefonu sestru, aby z toho hnusu měla taky něco.
Co dodat, dárek konečně mám, i když to není podle přání obdarovaného ... co nadělám, modré z nebe sehnat neumím :(
čtvrtek 18. prosince 2008
středa 17. prosince 2008
"Já po tobě chlebem ...
úterý 16. prosince 2008
pátek 12. prosince 2008
Příběh o Zoufálkovi ...
Nu což, ono se to nějak vyvrbí, i ty nejpitomější příběhy mají svůj konec a než konec tohoto příběhu nastane, alespoň udělám nějakou tu práci, neboť práce léčí. Výsledky jsou značně ubohé, ale co tomu říkat třeba moderní umění ... hlavně mi nikdo nepište, že nevím jak vypadá kočka :)
čtvrtek 11. prosince 2008
Co na to říct? ...
Ta správná slova našel až Mario, když řekl, že příště půjdeme na nějakou komedii a tím to trochu odlehčil.
Podzimní sonátu jsem už viděla kdysi, ale nijak zvlášť mě nepoznamenala, tentokrát to bylo jiné. Hodně to ovlivnila má melancholická nálada a předfilm o Bergmanově matce, tedy než film, by se to dalo nazvat listováním v rodinném albu fotografií. V těch tmavých očích jeho matky jsem viděla svoji maminku a tak mě to nějak rozněžnilo ještě víc, takže následné drama mi neudělalo právě nejlíp.
Je pravda, že to trochu Bergman přehnal, když do jednoho filmu nacpal od smrti dítěte, postižení až po potrat vše co šlo, ale i tak, vidět Ingrid Bergman a Liv Ullmann vést dialog jako dvou odlišných a přitom tak blízkých si žen je zážitek. Vše ostatní na tom filmu bylo takové navíc a tak trochu zbytečné.
Nemohu říct, že by se mi ten film nějak zvlášť líbil, ale tohle téma je pro mě dost citlivé. Říkala jsem si, jestli je možné prolomit nějaké ty hranice dané výchovou nebo ne. Nelze přeci odsoudit ženu za to, že neumí milovat, když jí to nikdo nenaučil, jak to má pak naučit dceru.
Muka pochybností
středa 10. prosince 2008
Už jsem měla v životě i lepší dny ...
Trochu světla do té dnešní temnoty vnesla jedna slečna slovy, která měla vyjádřit její vztah k jistému muži:
"Ještě na tom nejsem tak špatně, abych sbírala žvejkačky, které vyplivne."
... ale asi k tomu nemá daleko, když už jí ta myšlenka i napadla :))
sobota 6. prosince 2008
Spadla nám kočka do záchoda ...
pátek 5. prosince 2008
Sladké dětství
Dnes je to všechno jinak. Včera večer mi přišla sms začínající spoustou Áááááááááááááááááááá. Celé to zoufalé volání se týkalo nenatrhaných barborek a zklamání z toho, že se ona osoba příští rok opět nevdá. I já jsem tudíž zauvažovala, jestli bych tedy neměla oškubat nějaký ten strom cestou domů, abych co nejvíce popostrčila osud tím správným směrem. Nakonec jsem však uznala, že osud se nedá moc po postrkovat a v bytě se šesti kočkami by stejně neměla žádná barborka šanci vykvést.
Nebyl ten čas punčocháčů za oknem tak nějak lepší?
středa 3. prosince 2008
Sytá leč zbytečná
Hned ráno se ukázalo, že kromě kakaa jsem zapomněla koupit i oříšky, ale i přesto jsem jedno cukroví zplodila a je moc dobrý, jenom mi to asi v rozšiřování obzorů a hledání zajímavější práce nijak nepomůže.
Celou dobu mi pomala s pečením Čiperka, která otlapkáváním trouby si naopak své obzory rozšířila, neboť zjistila, že zvědavost se nevyplácí, alespoň pokud jde o horkou troubu.
Kláštěrní rohlíčky
140 g hladké mouky; 50 g hořké čokolády; 90 g lískových oříšků; 110 g rostlinného tuku; 2vanilkové cukry; 30 g moučkového cukru; 1 žloutek; 50 g hořké čokolády na ozdobu
Ořechy a čokoládu na jemno nastrouháme. Mouku smícháme s tukem, ořechy, čokoládou, cukrem, vanilkovým cukrem a žloutkem. Rychle vypracujeme v hladké těsto. Necháme hodinu odpočinout. Z těsta tvoříme tenké válečky, které ohneme do tvaru rohlíčků. Přendáme na plech a ve středně vyhřáté troubě pečeme dorůžova. Popatláme čokoládou.
Pár rad: Čokolády je nutné nastrouhat víc, neboť je potřeba odečíst tu čokoládu, která se díky té dřině rozpatlá po rukách, tu naopak můžete přičíst ke své váze. Udělat váleček a ohnout ho do tvaru rohlíčku, jak je vidět na obrázku, také není tak snadné. A díky loňské zkušenosti mohu poradit !NEPOLÉVAT! jinak budete rohlíčky odsekávat a už to budou spíš klášterní ruiny.
úterý 2. prosince 2008
Komando andělíčků strážníčků
Díky Šašíku, je nádherný.