čtvrtek 29. ledna 2009

Špetka radosti v rozbouřeném moři běsů

Můj vnitřní hlásek tu na mě řve, že by nutně potřeboval vidět nějaký film ... třeba Smysl života ... a tak jsem v záchvatu zoufalství koukla na televizní program. NĚKDO MĚ STRAŠNĚ MILUJE ... na ČT2 dávají dnes v 23:10 antologie nejlepších skečů Monty Pythonů z prvních dvou řad jejich Létajícího cirkusu.

úterý 27. ledna 2009

Přestože jsem v divadle pořád, nebyla jsem v divadle ani nepamatuju. Tohle představení si však pamatovat budu, přestože venku stále prší ..., ale to nevadí.
Právě jsem se probrala s děsnou kocovinou na karimatce v knihovně a hrozným pocitem, že jsem si na svojí cestu do pekla zapomněla vzít ručník.

pondělí 26. ledna 2009

Prošel mnou a zanechal ve mně otisk své bytosti.

neděle 25. ledna 2009

Vždycky jsem si myslela, že "odejít" je sobecké,
sobecké je však nenechat "odejít".

pátek 23. ledna 2009

Kafe mě drží na nohou, prášky při životě a víno beze snů.

čtvrtek 15. ledna 2009

Viděli jste někdy padat hvězdu? Slyšeli jste to ticho?
Viděli jste někdy padat mrtvý list? Slyšeli jste to ticho?
Viděli jste někdy umírat naději? ...

úterý 13. ledna 2009

Boženčina ustředna pátra

To že tyhle slinty občas čte někdo z mých známých vím. Známí znamená, že je znám osobně, ale jak mě však může mít v oblíbených někdo koho neznám? ... nebo znám? Jak se sem vlastně dostal na tenhle pochybný blog o ničem? Tak tyhle otázky ve mě vyvolává Medvídek, jediný neidentifikovatelný tvor co mě má v oblíbených. Ve snaze dobrat se identifikace chlupáče jsem prozkoumala celý jeho profil, hledala jsem na googlu, projela ostatní jeho oblíbené blogy. Hm, výsledek žádný, jen další nezodpovězené otázky. Jak někdo se spoustou rozdílných názorů* a s oblíbencem Landou může číst mé žvásty? Proč v oblíbených má samé ženy a to kolem dvacítky (tedy až na mě)?
* rozdílné neznamená špatné, četla jsem starší články a přišly mi dost vtipné

Půjdu asi k dííívadlu

Jsem zdrženlivý člověk, ale občas předvádím na veřejnosti věci nečekané. Včera jsem kupříkladu na Můstku "vyšvihla" celou sestavu rumby i s točkama, a to i s baťůžkem. Dneska jsem naopak v práci mezi davem čtenářů převáděla to, co dívka na schodech ve 2:09 ... ten zbytek se mě bohužel už netýká, i když důvod byl dost podobný.
Teď mě tak napadlo, že stále k tomu nemám zvuk, tak doufám, že to není nějaká upravená verze příběhu.

pondělí 12. ledna 2009

Priority

Tak to, co vyhrálo cenu Garfield roku 2008 je Motíček, to sešívané z několika jinak barevných kousků je Čiperka, černý prostor mezi, je Dráček ... a to úplně pod tím, je křeslo, moje. Jenže já je miluju, a tak klidně budu sedět na dřevěné pidistoličce.

pátek 9. ledna 2009

Po svatbě

... nemám, to je jen název filmu, který mi doporučila Nikie při poslední návštěvě Prahy (to je asi tak před půl rokem).
Po hodinovém trápení své učitelky angličtiny neschopností pochopit myself, youself, ... , jsem se rozhodla, že místo patlání se s barvami, je na čase shlédnout film, a tak jsem myself vyrazila do Aera.
V kině nás bylo asi deset a zima tam byla strašná. Pravda je, že vůbec nevím co si o filmu myslet, jediné co se mi vybavuje je, že když jsem tak prokřehlá šla tou prázdnou ulicí od kina, brumlala jsem si refrén Komety od Nohavici.

čtvrtek 8. ledna 2009

Můj svět se smrsknul ...

... na těchto pár citoslovcí ... fňuk, fňuk, bek, bek, kvík, kvík ... a pak že je život složitý.

úterý 6. ledna 2009

Kde se vzaly jégrovky?

To je totiž velmi aktuální téma.
V bytě nám během noci vyplivlo topení a ráno jsem ve svých třech tričkách, šále, svetru a domácích pletených ponožkách se vyhrabávala z pod tří dek jen skutečně nerada. S ledovou kočkou na klíně a horkým kafem jsem se vzpomínkami na zimu kdysi prožitou na Kuksu snažila vyhecovat k akci sprcha. Vzduch měl 13°C a voda ve mě vzbudila touhu zazpívat si "Pocity jak žiletky ...". Nakonec jsem si uvařila konvici horké vody a vytáhla lavor ... zbytek si snad domyslíte. Radostně jsem panu domácímu řekla, že se jdu ohřát do knihovny a vyrazila. Hurá, v knihovně bylo 15°C, není to pokrok?
A teď k tomu jégrovu prádlu.
Jediné co jsem našla je informace, že fabrika v Krásném buku (dnes součást Krásné Lípy) byla v roce 1877 založena pletárna Gustava Jägera. Foto: Teď tam stojí pouze ten komín a vila.

pátek 2. ledna 2009

O stéble

Nejlepší na "ehm ehm" je uklízení. Vygruntovala jsem celý pokoj a ve starých denících (než jsem je prohnala kotlem) jsem narazila na tento citát.
Se zoufalým pocitem osamělosti neztrácíme schopnost péct svůj proslulý meruňkový koláč...
Nevím kde jsem ho vzala, ale vzhledem k jeho aktuálnosti jsem měla potřebu něco upéct, abych si dokázala platnost oné věty. Jelikož není čas meruněk a já vlastně ani žádný meruňkový koláč neumím, rozhodla jsem se zašátrat ve své sbírce předpisů a vyzkoušet něco nového.

Tenhle předpis jsem vylovila v sešitě, který jsem získala od svého prvního pana domácího po jeho babičce.



Závin je to vskutku vynikající, jen není dobré svěřit jeho dopečení mé mamince.

Inspirována štědrovečerní žranicí ...

... jsem vytvořila ubrus.
Dostala jsem totiž knihu Malujeme na látku (na vlastní žádost), kde je popsána rezerváž moučnou kaší. Nedávno jsem měla tu čest s rezerváží voskem a kdo nezkus, nepochopí. Není nic jednoduššího, než když se snažíte malovat horkým voskem, který proklatě rychle tuhne, ale až poté, co uděláte nějakou tu kapku jinde než chcete ... o odstraňování vosku nemluvě.
Moučná kaše je proti tomu procházka růžovou zahradou. Rozmícháte mouku s vodou a patláte podle potřeby na látku, necháte zaschnout, houbičkou natupete barvu, odrolíte, zažehlíte, vyperete a je vymalováno.

Vánoční postřeh

Pokud dostanete svého osobního anděla strážného, neradujte se příliš ... zpravidla to znamená, že ho budete hodně potřebovat.