Po svatbě

... nemám, to je jen název filmu, který mi doporučila Nikie při poslední návštěvě Prahy (to je asi tak před půl rokem).
Po hodinovém trápení své učitelky angličtiny neschopností pochopit myself, youself, ... , jsem se rozhodla, že místo patlání se s barvami, je na čase shlédnout film, a tak jsem myself vyrazila do Aera.
V kině nás bylo asi deset a zima tam byla strašná. Pravda je, že vůbec nevím co si o filmu myslet, jediné co se mi vybavuje je, že když jsem tak prokřehlá šla tou prázdnou ulicí od kina, brumlala jsem si refrén Komety od Nohavici.