úterý 29. září 2009

Výlet v komiksu

Zapomněla jsem foťák, ale Muminek je muž činu a tak se činil ... nakreslil mi celý ten povedený výlet v obrázcích.

Jak si můžete povšimnout, ta statná slečna co ve vlaku plete jsem já a vedle mě sedí a dumá nad životem Iva.



Další obrázek ukazuje "zastávku" v Mutějovicích, nikoliv "stanici" v Mutějovicích. Možná se vám to jeví jako drobný detail, ale mezi těmito detaily se nachází 4 km prostoru. Znamenalo to celý výlet si prodloužit o 8 km, ale to je přeci prkoť.



Hromada kamení na kopci je zřícenina hradu Džbán. O pár kilometrů dál je ještě zřícenina hradu Pravda, ale to bylo zbytečné malovat. Vlastně stačí, když si tu hromadu představíte větší.



Zde je ukázka dokonalé práce zlatých českých rukou ... na jednotlivé součástky rozmontovaný automobil, takové Kinder vajíčko po Česku.



Jako milovnice koček jsem jásala nad každým chlupáčem, tady jsem jásala o to hlasitěji, neboť tam byli tři (na obrázku jen dvě).



Neboť původní trasa nezahrnovala těch 8 km navíc, tak nám ujel vlak. Dvě hodiny čekání na další jsme si s Mumínkem zpestřili sběrem rodné hroudy. Mně se pak hrouda vysypala do batohu, tak nevím jestli ho mám použít rovnou jako květináč.



Co Mumínek zapomněl nakreslit jsou ty Kounovské kamenné řady, což byl vlastně cíl výletu :)

Od opičáka k dnešku

Práce v divadle obnáší spoustu výhod, např. se občas dostanete zdarma na generálku nějakého představení.
Jakub Slach dostal velkou příležitost a zhostil se jí skutečně na jedničku ... jen by mi příště už nemusel házet ten míč.
Přiznám se, že jsem mu nezáviděla, jeden se musí cítit jak nahý v trní. Byl však naprosto kouzelný a já to musím vědět, seděla jsem v první řadě.
Hra je to vážně vtipná, ne že bych se vším souhlasila, nelze přeci házet všechny ženy (ani muže) do jednoho pytle, ale občas se člověk v něčem vidí. To však vem čert, ať je text sebevtipnější, režie sebe skvělejší, celou hodinu a půl vás tam drží projev toho herce a Kuba byl naprosto úúúúúžasnej.

středa 23. září 2009

Šatnářka chůvou

Včera si u mě v šatně odložili Josefa Šámala.
Josífek byl způsobný, chvilku mi spal na klíně, chvíli nás oba myl a pak jsme si hráli s klubíčkem a kuličkou z papíru.
Budu se muset podívat do smlouvy, jestli náhodou za hlídání odložených živých tvorů není nějaký příplatek.

úterý 22. září 2009

Ach ...

Ach, ty děrovačky, ach ty šablony, ach ty nůžky ... ach Bože!!! ... můj účet!!!!

Miluji knihovnické schůze ...

... člověk při nich ze zoufalství dokáže vytěžit mnoho ... pastelková kreace na ETině hlavě :)

pátek 18. září 2009

Slasti a strasti kočičí matky

Tak jsem si říkala, že se podívám na nějaký ten baby web a poprvé v životě podiskutuju s jinými matkami. Vlastně jsem chtěla probrat problematiku kočkolitu, jenže všude se mluvilo jen o plenách, a přitom určitě nejsem jediná matka používající kočkolit.
... asi budu muset založit novou diskusi.

Důležitou součástí vývoje potomků je strava, a tak jsem koupila kuřecí žaludky, z nichž se mi zvedal ten můj ... co bych pro ně neudělala. Uvařila jsem tu mňamku za neustálého kníkání "Máme hlad, máme hlad...", rozkrájela s odporem na malé kousky a pěkně neservírovala. Má zlatíčka se do papání pustila s vervou. Lovili jednotlivé kousíčky a proháněli je po celé kuchyni. Když došli k rozhodnutí, že kořist je už vyděšená k smrti, sežrali jí a začali lovit novou.
... mám krásně naleštěnou podlahu.



Zdravý vývoj se neobejde bez nových podnětů, např. "To v čem teď ležím je nový pelíšek?" (kýbl s mopem) nebo"Jupííí, nová hračka" ... její obliba mě moc potěšila, jelikož se mi její koupi snažila ET rozmluvit.
... ta kulička dělá úžasný randál, obzvlášť ve tři v noci.

úterý 15. září 2009

Jak jsem si nožičky ucaprtala u samé prdýlky

To je totiž tak, když Zuzanka s Petrem řeknou, že vyrazili jen se tak projet na kole, nikdy to není pod 100 km. Co z toho vyplývá? ..., že když Zuzanka s Petrem řeknou, že pojedeme na krátký výlet, pod 25 km to nikdy není.
Původně jsem měla v plánu jít ze Skryjí do Zvíkovce, ale tihle dva lenoši mi jí prodloužili o trasu ze Slabce do Zvíkovce. Bylo krásné podzimní počasí, šlapala jsem zdatně ze všech sil a odměněna jsem byla večeří a štrúdlem od Petrovi maminky.
Slabce si říkají městys a ještě teď mi z toho zaskočilo sousto, pravděpodobně nedostačující počet obyvatel doplňují těmi to kráskami a krasavci.



Od Marka je to cesta přesně pro mě, po rovině podél potoka, pod korunami nádherných buků a dubů.
Ze Zvíkovce do Podmokel to u není po rovině, ale za to tam dbají o mrtvé. Ti totiž mají výhled na Berounku díky zábradlí, které nad údolím nahrazuje hřbitovní zeď ... také podle ukazatele, tam mají hospůdku.
Po cestě lze odbočit "k pokladu", ale jak pravila Zuzanka, proč se chodit dívat na nějakou díru, když už tam poklad není.
Za Podmokly se cesta svažuje zalesněným údolím ke Zbirošskému potoku, který nedaleko Skryjí ukrývá jezírko. Upřímně, je to pěkné, ale na to jak je slavné nic moc ... tedy pokud se "moc" netýká lidí.



Výlet to byl krásný a kupodivu jsem ho i přežila, což v tomto složení výletníku je vlastně zázrak :)

pondělí 14. září 2009

Myšičko myš, pojď ke mně blíž ...

... nepůjdu kocourku nebo mě sníš.
Proč já si vždycky vymyslím takovou blbost a ještě na poslední chvíli. Tak tohle je pytlík na cvrnkací kuličky. Sehnat hliněnky to je dneska skutečně dřina a plést s kočičáky je naprosté šílenství. Nakonec jsem to však zvládla.
Protože mi stále nejde plést na čtyřech jehlicích, hlavička je dělaná ze dvou dílů podle rozkresu. Tělíčko pak je z 26 ok pletené od oka :)

Ten chlap mi leze na nervy...

... říkala jsem si vždy, když jsem zahlédla upoutávku na výstavu Olafa Breuninga v Langhans galerii. Ten papírky olepený chlápek byl něco jako moje noční můra, připomínal mi, že mám spoustu podobných veselých papírků kde se dá a na nich napsané co všechno mám udělat. Nakonec mě ta fotka natolik vyprudila, že jsem se na ní šla podívat.
Trochu mě na té výstavě zaskočilo, že je to takový pelmel, pár fotek, nějaké ty kresby, filmová projekce, atd. Nejvíc mě zaujaly asi fotky, tedy spíš ta jejich vtipnost. Např. tahle, "Velikonoční zajíček".

středa 9. září 2009

Tak vám nevím ...

Sedím si to takhle na pískovišti a snažím se do formičky lopatičkou napěchovat písek. Jako vždy když se snažím, mám vyplazený jazyk soustředěním. Pěchuju ostošest ve snaze upéct tu nejkrásnější bábovičku na pískovišti. Přichází ten okamžik, ...vyklápím bábovičku a ona se rozsypává. Je mi pět let.
Rodiče jsou v práci a já mám prázdniny. Všichni někam odjeli a já si krátím čas v kuchyni. Podle babiččiny kuchařky se snažím upéct svoji první mramorovou bábovku. Nalévám nadýchané těsto do formy a dávám péct. Za hodinu na to otvírám v celém domě okna i dveře a snažím se nožem odstranit vyteklé těsto ze škvír trouby. Spálenina je cítít při pečení ještě nejméně půl roku. Je mi patnáct let.
Přijdou odpoledne kamarádi, a tak se vrhám na pečení ... báboviček. Je mi pětatřicet.

úterý 8. září 2009

Podzim v barvě popela

Moje oblíbená metoda moučné kaše, která je velmi efektní, zasviníte si ale na věky štětec a dočasně celou vanu a kočičáka, který se rozhodne v těch cuckách z mouky a barvy brouzdat.

Našla jsem svůj smysl života

sobota 5. září 2009

O mrtvých jen dobře

O tom, že nemám nijak ráda fotbal a už vůbec né fotbalové fanoušky se nehodlám rozepisovat, ale tato věta v mé lektorovací knize "Děsivé dějiny: Wales" mě pobavila, a tak se s ní musím podělit: 230 000 př.n.l. se po waleských kopcích procházeli tvorové zvaní neandrtálci. Vypadali jako lidé, ale chovali se jako opice. (Dneska jim říkáme fotbaloví fanoušci.) Na mysl mi přitom vytanula vzpomínka na nedávný zápas Bohemians.
Na rozdíl do fotbalu většinu knih Neila Gaimana mám ráda, takže "Knihu hřbitova" jsem uchvátila s nemalým očekáváním, které mě nezklamalo. Úžasně napsaný příběh, kde vás z náhrobků zarostlých břečťanem nemrazí, ale naopak se cítíte jako s přáteli na pikniku. Chladný, nepřikrášlený popis myšlenek vraha Jacka se střídá s jemnou ironii popisu obyvatel hřbitova (Majella Godspedová stará panna farnosti 1791 - 1870 Ztracena všemu, jen né vzpomínkám). S klukem si projdete jeho život od prvních krůčků (těch, co mu zachrání život) až po vzpurnou pubertu (výchova puberťáka je i pro mrtvé dost strastiplná).
Gaiman tu obrací zkostnatělé myšlenky naruby a ukazuje, že svět za hřbitovní zdí může být úplně jiný, než v našich představách, vycházejících z toho, že smrt je něco pro nás neuchopitelného a neovlivnitelného.
A co to má vlastně společného s fotbalem ... skoro nic, jen jsem jí četla na lavičce v Grébovce a kulisou mi bylo hulákání fanoušku na stadionu Bohemians :)

čtvrtek 3. září 2009

Frankie 3D

Neudělejte ho, když z něj má takovou radost :)

úterý 1. září 2009

Fusekle jinak

Pacholíček je ještě malý kluk a tak aby se v postýlce večer sám nebál, dostal k narozeninám ode mě medvídka. Medvídek je z ponožek, to aby se mu lépe spalo.



1. Ponožku rozložité tak, aby byla pata ve středu ... prostě předek a zadek ponožky.
2. Špičku až skoro k patě rozstříhnete a obě půlky sešijeme, čímž vytvoříme nožičky.
3. Ustřihneme manžetu a tím získáme tělíčko.



4. Druhou ponožku složíme stejně a ustřihneme špičku ... ne však až u paty.
5. Špičku rozstříhneme na dva kusy a sešije každý kouaek zvlášť ... to jsou ruce. Vycpeme.
6. Ruce přišijeme k tělíčku a celé tělíčko vycpeme.
7. Zbylou část druhé ponožky kousek nad patou (směrem k lemu) zastřihneme do kulata ... hlavička.
8. V patě vyšijeme kolečko, které stáhneme, vyplníme a vyšijeme čumáček (může být knoflík).



9. Z lemu vystřihneme půlkruhy, stáhneme a při zašívaní hlavičky vložíme ... to jsou uši.



10. Přišijeme knoflíky jako oči, vycpeme a sesadíme tělo a hlavičku dohromady.
11. Na krk dáme mašli, abychom zakryli spoj.