
Na rozdíl do fotbalu většinu knih Neila Gaimana mám ráda, takže "Knihu hřbitova" jsem uchvátila s nemalým očekáváním, které mě nezklamalo. Úžasně napsaný příběh, kde vás z náhrobků zarostlých břečťanem nemrazí, ale naopak se cítíte jako s přáteli na pikniku. Chladný, nepřikrášlený popis myšlenek vraha Jacka se střídá s jemnou ironii popisu obyvatel hřbitova (Majella Godspedová stará panna farnosti 1791 - 1870 Ztracena všemu, jen né vzpomínkám). S klukem si projdete jeho život od prvních krůčků (těch, co mu zachrání život) až po vzpurnou pubertu (výchova puberťáka je i pro mrtvé dost strastiplná).
Gaiman tu obrací zkostnatělé myšlenky naruby a ukazuje, že svět za hřbitovní zdí může být úplně jiný, než v našich představách, vycházejících z toho, že smrt je něco pro nás neuchopitelného a neovlivnitelného.
A co to má vlastně společného s fotbalem ... skoro nic, jen jsem jí četla na lavičce v Grébovce a kulisou mi bylo hulákání fanoušku na stadionu Bohemians :)
3 komentáře:
já už chci, aby ta kniha ležela v novinkách, takhle mě zase namlsat :)
To byl učel :)
Jelikož jsi to četla nedávno a máš to v živé paměti, mohla bys třeba každý den tady převyprávět jednu kapitolu :)) Dokud se to neobjeví v regále, pak už budu pokračovat v knize.
Okomentovat