Hey Ya!

Píseň je prý známá ... já ji neznám :(
Nerozumím textu, ale přesto to sem vložím jako vánoční přání pro Vás všechny :)

Tak Vám vše nej já a Charlie Brown

Přežije či nepřežije?

... otázka, kterou si často pokládám. Vlastě cokoliv nemá tvrdost diamantu, nemá s kotíkama moc šanci.
Zelené větvičky mám po celém bytě roztahané, ale tyhle látkové stromečky* zatím (uvidíme dnes) ještě stále stojí na svém původním místě ... a jsou kupodivu celé.



Ani hvězdičky na záclonách je zatím nezlákaly.



Ubrousek jsem raději přilepila oboustrannou izolepou, ale to spíš jen pro dobrý pocit, jinak to je ochrana velmi chabá.



* Stromečky jsem trochu upravila, aby byly vyšší.

Já, já, já, jenom já

Když ráno lezu z postele cítím si jako Meresjev, když pak vybírám záchůdek a uhrabuju kočkolit, připadám si jak buddhistický mnich v japonské kamenné zahradě. Ze zrcadla na mě kouká střihoruký Edward a v knihovně mám dojem, že Dostojevský psal Idiota o mě.
Sestra se mě nedávno ptala, co chci k Vánocům ... asi bych chtěla být chvíli sama sebou, ale jeden neví, třeba je to maskování obrana organismu, a tak jsem si raději nakonec přála Nesnesitelnou lehkost bytí od Kundery.

Něco k Vánocům

Nedávno jsem dostala od Jarmily v kurzu konvičku. Pochybuji, že by vás mohlo potkat něco podobného, ale na druhou stranu si můžete koupit skvělou knihu, kterou Jarmila napsala :)

Na čumendu

Ještě pár zajímavých odkazů:

Kanafasové látky, to zní přeci skvěle :)

Už jste někdy slyšeli o niti co se při žehlení rozpadne? Prostě samé ptákoviny.

Konkurence přesyceného Fléru.

Knihařství, kde prodávají všechno možný ... i štěstíčka. Mimochodem majitelka je velmi svérázná žena.

Barevný svět šperků ze skla.

Nádherné hedvábné věcičky. Pro nás, co je hedvábí stále bitevním polem, je to skutečně jobka.

Andělíček pytlíček

Andílky jsem měla dva. Ten pro sestru měl takové krucánky na hlavě, ale jinak vypadal stejné jako tenhle pro Králíčka. Tedy já jsem nakonec donutila Králička, aby mu vypapal bříško a dal ho do kočičího obchůdku, ale myslím, že mu to nijak nevadilo.



Inspirovala jsem se myslím Tildou, ale není na tom nic těžkého.



Králíček je muž, takže žádné krásno mu není zapotřebí ... narozdíl od mé sestry. Sestře není zapotřebí naopak sladkostí, takže v andílkovi měla tenhle ubrousek. Ideální pro ty, kteří nesnáší ty krajkové potvory na stole a taky je neradí vyrábí ... dlouhý sloupek a je vymalováno :)





Je mi jasné, že tu porušuji autorský zákon, ale já jsem to z netu stáhla volně, takže se jen vezu :)

Zvířátkojidní

Ještě jeden netradiční adventní kalendář jsem vytvořila ... tenhle je pro neteř.
Inspirovaly mě ETiny pastelky s motivy zvířátek ... je jich přesně 24 :)
Ušila jsem pro ně pelíšek z té nádherné látky se zvířátky. Tak moc se mi to líbilo, že jsem si je málem nechala.
Tady třeba najdete návod na podobný.

Nic nového pod sluncem

Do spánku se mi vkrádaly otravné otázky:
"Hrajou si ... ,ale ne se mnou."
"Klidně mě nechají napospas spánku, to není jen tak."
"S čím si to tak asi hrajou?"
Hm, a tak jsem vstala. Kotěnka sledovala Artíka jak honí nějakou černou žížalu. Aniž bych šla na bližší průzkum, strčila jsem ruku do batohu. No, nejen plyšová zvířátka potřebují ligu na svou ochranu ... už i nabíječky. Šla jsem raději spát.
Jo, aby to nezůstalo na Artíkovi, Artík je jen muž, takže hlodalem a lovcem je Kotěnka, on je ten, co jí pak těžce získanou kořist vždy vezme.
Tohle si přečtěte, moc jsem se nasmála. Poslal mi to jeden "dobrák" :)

Ve znamení rudých hvězd

Adventní kalendář pro moji sestru nebyl letos nijak poetický. Naopak vyvolával budovatelské nadšení, touhu po plnění pracovního plánu na 200% a vidinu lepších zítřků.
Nebyl to od začátku záměr, ale ono se to nakonec tak nějak nabízelo, že nešlo odolat.



Tato vlajka složená z na sebe navzájem nalepených vizitkových obálek do harmoniky obsahuje 24 háčkovaných hvězd. Jsou to naprosto nevinné ozdoby na stromeček, ale když jsem je škrobila, začala jsem si zpívat ruskou hymnu ... no, a tak to celé vzniklo.

Zima je zima, zima, zima je tady ... hahaha

Moje boty jsou boty tak asi jako Mrakoplaš mág ... jedno však mají společné, udržet se při životě.
Může mi někdo vysvětlit jak je možné, že je po Mikuláši a venku hnusně prší a mně teče do bot?

Adventní věnec podle Skrblíka

Pro většinu lidí začíná nový rok 1. ledna, pro mě adventním věncem. Vždycky se na něj připravuju dlouho předem a vymýšlím různé varianty a u každého věnce pak vyžaduju pochvalu, a to opakovanou, a nikdy mi nestačí takové to, "máš ho hezký jako každý rok, ...".

Myslím, že jsem nikdy neladila věnec pouze do jedné barvy, ale ta smetanově zlatá je prostě kouzelná.



Pokud jde o inspiraci, tak se nemůžu vynadívat do vánoční výlohy květinky Calisie. Mašle mám pak z papírnictví v Korunní (pod prádelnou), kde když řeknete slovo "stuha", paní vytáhne obří krabice se stuhami a vy se může přehrabovat, přehrabovat, přehrabovat ... a žasnout.

Dárky pro mě ... i ostatní

Věnovala jsem sestře předčasně vánoční dárek pod heslem:
"Namaluj si to, já ti to zaplatím a zabalím."
Vzala jsem jí do kavárny Maluj. První půlhodinu seděla a mračila, až jsem o svém "geniálním" nápadu začala pochybovat. Nakonec jí políbila múza a vytvořila nádherný talíř, který nemůžu zveřejnit, neboť ho dostane pod stromeček.
Za to se můžu pochlubit svým talířem a slánkou, která je takovou vzpomínkou na moji kočičku Pindušku.





Dalším dárkem je kalendář z Patagonie. Tedy dva, ten Tvůrčí pro mě a ten Motivační pro kamarádku.

Mňauuuuuuuu

Tak jsem se rozhodla dát do útulkového obchůdku zbylé brože, tím chci nenápadně naznačit, že ještě do Vánoc můžete 2x vyrazit na Den otevřených dveří, přinést chlupáčům něco na zub, nějakou korunku a nebo si naopak nějakého toho mňouka odnést.

Pračka

Po půl roce praní prádla ve veřejné prádelně a přeprávání pomocí vlastních rukou jsem si nakonec koupila pračku.
Kdo mě zná ví, že muži v mém případě nepatří do kategorie Oblíbení, ale do kategorii Nebezpeční. Z toho jasně vyplývá, že pokud mě někdo zahlédne v obchodě jak s upřeným zrakem mezi regály obíhám jak družice pračky, a po stejné draze krouží v úctyhodné vzdálenosti (díky mé veškeré snaze) prodavač, není to hra na honěnou, ale zoufalá snaha se vyhnout muži-prodavači a pátrání po ženě-prodavačce. Pokud jí pak zahlédnu vrhnu se na ni se slovy: "Už jsem si vybrala," a jsem ochotna ukázat na myčku nádobí.
Nakonec mám pračku a ne myčku. Slečna prodavačka byla asi zvykla, neboť na mé tiché kuňkání: "Chtěla bych pračku, ale nemám peníze," reagovala velmi mile a s vyplněným papírem mě poslala k pokladně, že to tam se mnou vyřídí. U pokladny to se mnou vyřídili a já jsem vyřídila paní. Nikdy jsem totiž nic na splátky nekupovala, a tak mi chybělo několik zásadních informací ... jako číslo účtu :(
Pračku už mám doma a dokonce o kroužkovanou, jak mi radil ten divný pán, který s pocitem neodolatelného osobního šarmu (pro mě nepochopitelnýho) my kromě dobrých rad nad zlato zanechal i telefonní číslo v případě problémů ... soukromé. Takže kdybyste Péťovi chtěl někdo brnknout ...
Když jsem s kotíkama pračku zapnula, pračka vydala zvuk, který z kotíků udělal prchající veverky (takové krásně načepýřené ocásky měli) a ze mě pravěkou ženu zvyklou otloukat prádlo u řeky o kámen, když se náhle vedle ní prožene průmyslová revoluce.

Vynalezla jsem kolo

Tedy on jej vynalezl už někdo přede mnou, ale i tak je to jeden z mých největších vynálezů. Připadám si tak trochu jako Cimrman ... "teď, teď tady byl..."

Byl to takový pěkný čtvrtek. Vzala jsem si na něj dovolenou a spletla jsem si ho se středou. I teď to zní zmateně, ale to neva, neboť vše se v dobré obrátilo. Zuzanka přišla před 10 h, daly jsme si kafíčko, pomluvily muže a pak s o něco lehčí dušičkou začaly válet a vykrajovat. Zjistila jsem, že většinu vánočních vykrajovátek mám u rodičů a Zuzanka přišla na to, že zapomněla hvězdičku a prasátko.
... a tak přišlo na řadu kolo. No nejsou krásný, takový jednoduchý a čistý.



















Byl čas na odměnu. Viniční altánek v podzimním dni skýtá mnohá povyražení ... mladá dvojice se snažila o co nejvíce "nenucené" fotografie do alba vzpomínek: "Sem si klekni, natoč se a dej si ten pramen z očí. Tady máš listí a až řeknu, tak ho vyhodíš do vzduchu." a Rulandské modré o opičky na našich ramenou.
Spíš než opile jsme působily zkouřeně. Celé vysmáté jsme dorazily do bytu a začali zdobit*. Pustily jsme si k tomu Haničku Zagorovou a ze všech sil jí svým "zpěvem" podporovaly.

Nejsme si jistá jestli výsledek poznamenaný mojí rozechvělou rukou je nějak horší než kdyby nenesl stigma alkoholu :)















* Tomu však předcházelo sítování bílku a cukru, což trvalo skoro hodinu.

Lžu jak když tiskne

O exkurzích říkám dětem, že do naučné literatury patří i příručky o chovu zvířat, ale moc dobře vím, že to není pravda. Ve skutečnosti je to humorná fantasy, kam se na ni hrabe Pratchett. Třeba kniha Bydlíme s kočkou, je už zavádějící pokud jde o název. Kniha by se měla jmenovat Nechá nás u sebe bydlet. Nejvtipnější kapitoly pak obsahují takové perly jako:
Hodinu po vašem odchodu kočka ulehne a vstane tak hodinu před vaším příchodem, pokud chodíte pravidelně domů ... to by mě tedy zajímalo, kdy stihne vytahat prádlo z koše, namočit všechny myšky, ukousnout látkové kočičce uši, rozcupovat krabici po botách, vyhrabat hlínu z květináčů, no a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
Také miluju informaci ... kočky nesnášejí kůru z citrusových plodů ... a proto ji máchají v misce s vodou, loví jí z hrníčků, perou se s ní, a tak dále, a tak dále...

Amputace

Šiju si to a kolem mě běhají kotíci, perou se v odstřižcích, shazují žehlící prkno, kradou knoflíky a já na ně nestále hulákám, aby toho nechali. Pak vstanu a jdu si pro nohy k andílkům. Z nějakého důvodu si myslím, že anděl má mít nohy dvě a dva andělé čtyři ... jenže tady jsou jen tři nohy! Začnu pátrat a hned mi je jasné, kdo je zatím. Noha na světě, hurááá ... kde má noha špičku? To se dozvím asi tak za hodinu, když jí Artík vyzvrací.

Co dodat

"Tady je pán, tady de, sem nefmí ... jéééééééé, padnul dovu", povzdech.
"... a je na pvacičku. Je pvacatej jako bamborová pvacka", konstatuje děvčátko v dětském koutku nad obrázkem v knize. Pak otáčí hlavu k mamince a bezelstně pronese: "Pudeme na obved?"

Koupím si fix ...

... a budu mít taky vlastní ulici jako mají moji kotíci, možná mi i stačí tramvajová zastávka.

Bez chuti a bez zápachu

Kdysi jsem tenhle recept vylovila někde v Burdě. Pamatuji si, že se nám s maminkou moc nepovedl, prostě to nebylo nějak ono. Pod dojmem, že to po těch letech bude lepší, jsem ho upekla znovu a ejhle, ono nebylo. Bylo to prostě bez chuti a bez zápachu. Možná to bylo těmi chybějícími rozinkami a citronovou šťávou, ale nevím. Králíček si na něm však pochutnal, což nechápu, možná kvůli těm ovesným vločkám ... je to prostě hlodavec :)

Medový dort
65g másla rozpustíme s 125g medu. Do tuhé pěny vyšleháme 2 vejce, 125g cukru a 2 lžíce rumu (jo, ten jsem taky neměla). Potom vmícháme směs z 200g hladké mouky, 1 prášku do perníku a 100g ovesných vloček. Půlku nalijeme do formy, posypeme pokrájenými jablky (500g), nasekanými mandlemi (80g), rozinkami a cukrem. Nalijeme druhou půlku těsta, posypeme 20g sekaných mandlí a pečeme. Možné polít čokoládou.

Naivka ...

... ano, to jsem já :(
Vyškemrala jsem od vietnamského obchodníka lísku po ovoci, neboť jsem doufala, že když květináče umístím do ní, nebude jím hrozit nebezpečí pádu. Tedy oni se nesnaží spáchat sebevraždu, to se kotící snaží spáchat vraždu.
Haha, květináče jsem ochránila, ale květiny ne, proto ty igeliťáky, jenže ani igelit nepomohl. Mám dá se říct přepravku a v ní květináče s hlínou. Takové prima úložiště pro malé upírky, jenže ani oni by tu neměli klid, kotíci každý den jen tak pro zábavu vyhrabávají hlínu. Asi jsem si měla pořídil ostnatý drát.
Nijak zvlášť jsem netoužila po přepravce s obrázky pomerančů, a tak jsem jí celou natřela na modro a seříznutou gumou (do čtverce) na tužce, vytvořila tiskem něco jako mozaiku. Byla to piplačka, ale z dálky to vypadá docela dobře.

Nitěné knoflíky ...

... byly jednou z věcí, které jsem se chtěla naučit o dovolené ... a světe div se, naučila. Pravda, jen loukoťové, ale i tak je to úspěch. Jenže co s nimi? No a tak vznikly se zpožděním tyhle tak trochu podivné brože.
Knoflíky jsem se učila podle knihy od stejné autorky jako jsou tady ty stránky.

Papírová kytka

Papírové květinové girlandy

Prsťáčci

Nějaké věci pro děti free

Korálkový náramek

Adventní kalendář ze starých sáčků

Látkový košík na pečivo

Látková taštička na drobnosti s více kapsami

Střihy

Dírka do bříška

Kotěnka byla na kastraci.
Když mi paní doktorka říkala, že jí vzala vaječníky, vejcovody i dělohu, takže se nebude mrouskat a nemůže mít koťátka, přišla jsem si jako bestie. Bříško se jí pěkně zahojilo, a přestože je mnoho důvodů proč jsem to musela udělat, jsem z toho moc smutná.

Artík krejčím

S kotíky je radost šít. Jen nastříhat vyžaduje velké úsilí a véééélkou spoustu trpělivosti.

Klobouková ...

... je název prodloužené. Jde o to, že své taneční šaty doplníte nějakou tou bláznivou kreací na hlavě. Moje neteř vytvořila moře a její tanečník za něj získal 3. místo.
Se sestrou jsem se pak vsadila, že v kloboučku pojede autobusem. Jela, řidič se ani nijak nedivil. Možná proto, že v pět ráno je každý rád, když udrží vlastní myšlenky. Vtipné na tom bylo, že venku mrzlo až praštělo a sestra měla na hlavě letní idylku :)

Kdo by se chtěl proletět ...

... na vážce, tak je vítán u nás v knihovně.

Motýlci

Háčkovaná kytka

Něco jako háčkováná hruška na mytí

Nákotník, použitelné na náhrdelník

Adventní inspirace

Adventní kalendáře

Krabičky z papíru

Bez peněz ...

... si židli nekoupíš, trpce jsem usoudila při hledání pohodlné sesle na webu. Poté, co jsem se rozhodla, že svou polámanou židli nevyměním za nic takového jako je křeslo Barcelona, nastal problém jak ulehčit mým zkoušeným zádům a z té mrchy udělat něco o trochu pohodlnějšího na sedění. Nakonec mě inspiroval Artíček, který se vždy po ránu usadí na můj klín. Říkala jsem si jak si to umí ta potvora zařídit, leží pěkně na měkkým. Z nedávné akce "domeček pro kotíky", který je mimochodem spíše už ruinou než domečkem, mi zbylo celkem dost molitanu, a tak nastala hurá akce "sedák"... a protože jsem to já, tak přeci nebudu šít obyčejný sedák, když si můžu ušít třeba "medvěda".
Namuchlala jsem na židli balící papír, načrtla tvar židle a pak z toho udělala medvěda ... no, od té doby už nemám židli, hned jí obsadila Kočenka a nehodlá se jí jen tak vzdát.

Zapomněla jsem na jablka

Když prší a všichni se slezou až za tmy, dají se hrát kuličky tak akorát ... no, to vlastně nevím, já si rozhodně v bytě nehodlám do podlahy vrtat důlek. Tedy ne že by jsme chtěli hrát jablky, ty měly být odměnou. Vítěz měl dostat jablko v župánku, druhý jablko-naháče a třetí ohryzek-kostřičku. Pro vítěze byly ještě navrch sladké jablečné tlamičky v papírovém jablku.
Papírové jablko se mi moc nepovedlo nebo jsem ujedla málo tlamiček. Vlastně je to baličák s červeným velkým puntíkem a hnědým kolem dokola (stopka). Do středu se dá co tam patří, stopka se stočí, obváže a přilepí se list. Lepší a jednoduší je velký papírový pytel, ale kde ho vzít.



Župánek je o něco těší, v každém případě je třeba plést na třech jehlicích. Návod mám z tady těch stránek a ET mi to tak trochu přeložila. Je to taková blbost k ničemu, ale byla jsem na sebe skutečně pyšná :)

Já chci být dítě

No nejsou ty nálepky skvělé, a ty tabule ... třeba kvakoš.

Peněženka

Méďové

Papírové žabky

Sněhulák z ponožek

Růže - aplikace

Všimli jste si někdy, ...

... že když vymyslíte nějakou kravinu, tak mnohem rychleji se chytnou ženy než muži?
Snažila jsem se nadchnout pár lidí pro Beruškovou Etinu narozeninovou party. V práci to bylo bez problému (samé ženské), s ET sestrou to bylo také bez problému, ale donutit Mumínka, Králička a Pacholíčka k akci, bylo naprosto vyčerpávající.
Věděli to tři měsíce a tři dny před narozeninama se začali pídit, cože se děje. Nakonec se na párty trousili jak šváby na pivo a ještě mi počurali záchod, a za to bych je nejraději zabila.
Už trochu chladnu a už mi z nich není tak smutno, ale vidět je teď pár dní nechci. Za to mám óóóóóbrovskou radost z toho, že měla ET óóóóóbrvskou radost.



Ani jeden návod se mi nechce psát, ale na požádání zašlu (brož a chňapka).

Sušenky jsou naprosto jednoduché, prostě upéct jakékoliv oválné sušenky (zmáčkla jsem formičku), pak jsem rozehřála bílou polevu a smíchala jí s červeným potravinářským barvivem, což vždy znamená, že výsledek je růžová, takže berušky působí vyšisovaným dojmem. Jako tečku na závěr jsem dodělala tečky tmavou polevou.

Jak od Gogha

Tedy on jich měl celé Makové pole, ale já mám za to vypracované detaily. Strašně dlouho jsme se s tou broží, no jak to říct slušně ... patlala.

Dějí se mi stále samé veselé věci ...

Mladý hladový čtenář: "Máte Olivera Twistera?"
Kaluže jasně tyrkysové vody, které zůstaly po slečně v metru. Docela by mě zajímalo, jestli měla ještě tyrkysové boty když přišla domů.
Z Tesca:
Mladý muž: "Já tu dneska nastupuju na brigádu."
Prodavačka v trafice: "Tak to musíte ale služebním vchodem."
Po mladíkově odchodu prodavačka k ochrance: "Jestli tenhle nastoupí, tak to mi polib prdel."

... tak proč mi je pořád tak smutno?

Hned 2x

Po většině představení, které lze zhlédnout v Ypsilonce, se musím občas jít podívat i na něco pořádného.
Na Růžové šampaňské jsem šla už podruhé, tedy poprvé šla ET, neboť nemám právě nejlepší přehled o dnech, takže jsem nakonec nemohla jít ... většinou trefím měsíc ... mimochodem znalost datumu je dost důležitá, je to totiž jedna ze tří otázek na příjmu v psychiatrické léčebně, taková prkotina pak rozhodne o tom, jestli budete na pavilonu pro nejtěžší případy nebo bude někde, kde se k vám chovají jako k člověku.
Zpět však k šampusu ... trochu jsem se bála, neboť ťaplavý hlas Marthy Issové nemám moc ráda. Mile mě však překvapila, byla skvělá, přirozená, jeden by neřekl že to hraje.
Pro mě je tedy koupelna velmi intimní místo a bývám tam ráda sama (Artík a Kotěnka se nepočítá), je však pravda, že když jsme se sestrou bydlely ještě doma, tak jsme se v koupelně slejzaly. Možná právě proto ta koupelna, intimní místo pro intimní rozhovory. Je to velmi svěží, vtipná hra o ženách a hlavně pro ženy, přesto všechno se mi nešlo domů lehce.
Moje obliba Havelkových her je myslím už dost známá. Představení Velmi společenské tance hrají v divadle Ponec a je to jedna z Diskackých věcí. Celé to představení připomíná cvičení, takové přehrávání jednotlivých scének, neboli deníkových záznamů, které čte postava v pozadí. Jako vždy minimálně rekvizit s maximálním účinkem.

Prasíkový den

Po dlouhé odmlce jsem se konečně dotlačila udělat Prasátkový čtvrtek.
Nejdříve jsem se ale musela naučit plést na čtyřech jehlicích (haha, to jsou čtyři mušketýři ručních prací, jen ty čtyři jsou v tom pletení a pátou se plete), abych upletla ty rukavice, najít čas na ponožkové čuníky a vyhrabat recept na Prasátka pro štěstí.



S rukavicemi mi pomohla teta, která díky tomu u mých rodičů strávila víkend pletením ... co by pro mě neudělala :) Nakonec jsme je pletly od oka, jelikož anglický návod nám byl trochu na houby. Nikdy bych neřekla, že má Králíček tak velké pracky. Kde je vzal, vždyť je na nic nepotřebuje? Na ťukání do klávesnice by mu stačili mnohem kratší prsty ... a ještě si dovolil říkat, že jsou to myši.





Prasíci pro štěstí jsou jen dvě kolečka (250 g Hery + 250 g pol. mouky + 250 g tvarohu) spojená a naplněná povidly. Ze zbytků těsta jsou čumák a uši.

Jsem na sebe hrd a pych

Tak tohle je má první roláda v životě.
Není to taková krasavice jako ta v kuchařce, ale já jsem knihovnice a ne cukrářka jako Pavlína Berzsiová, autorka knihy.
A to vedle je vzniklá kupa nádobí, kterou jsem nakonec přeci jen omyla, i když tělo se vzpouzelo a duše se bránila.



Čokoládová roláda

Na krém svaříte 250 ml šlehačky, ve které rozmícháte 250 g čokolády na vaření. Necháte do druhého dne vychladit, pak ušleháte ... bylo to tak tuhé, že mi to našlehat moc nešlo.

Na těsto našleháte 3 bílky s 40 g krupicového cukru a 3 žloutky s dalšími 40 g krupicového cukru a jedním vanilkovým. Obě hmoty něžně smícháte dohromady, a pak přidáte 3 lžíce kakaa a 80 g hladké mouky.
Tuhle zajímavou kaši namažete na plech vyložený pečícím papírem a pečete asi 10 minut při 180°C.
Neptejte se mě jak, ale horkou placku pomoučete a překlopte na nový pečící papír. Nechte vychladnout, strhněte ten papír na kterém se to peklo a pomažte krémem. V tom novém papíře to srolujte a utemujte. Šup s tím do lednice. Po vychladnutí potřete povrch zbylým krémem (zespodu ne) a obalte v pražených sekaných mandlích.

Výlet v komiksu

Zapomněla jsem foťák, ale Muminek je muž činu a tak se činil ... nakreslil mi celý ten povedený výlet v obrázcích.

Jak si můžete povšimnout, ta statná slečna co ve vlaku plete jsem já a vedle mě sedí a dumá nad životem Iva.



Další obrázek ukazuje "zastávku" v Mutějovicích, nikoliv "stanici" v Mutějovicích. Možná se vám to jeví jako drobný detail, ale mezi těmito detaily se nachází 4 km prostoru. Znamenalo to celý výlet si prodloužit o 8 km, ale to je přeci prkoť.



Hromada kamení na kopci je zřícenina hradu Džbán. O pár kilometrů dál je ještě zřícenina hradu Pravda, ale to bylo zbytečné malovat. Vlastně stačí, když si tu hromadu představíte větší.



Zde je ukázka dokonalé práce zlatých českých rukou ... na jednotlivé součástky rozmontovaný automobil, takové Kinder vajíčko po Česku.



Jako milovnice koček jsem jásala nad každým chlupáčem, tady jsem jásala o to hlasitěji, neboť tam byli tři (na obrázku jen dvě).



Neboť původní trasa nezahrnovala těch 8 km navíc, tak nám ujel vlak. Dvě hodiny čekání na další jsme si s Mumínkem zpestřili sběrem rodné hroudy. Mně se pak hrouda vysypala do batohu, tak nevím jestli ho mám použít rovnou jako květináč.



Co Mumínek zapomněl nakreslit jsou ty Kounovské kamenné řady, což byl vlastně cíl výletu :)