Láááda, láááda, čokoláááda ...

... tu mááá každáááá bába rááda rááda ...
Nespokojenost je prý hnacím motore všech dobrých i špatných nápadů ... já mám teď jeden nápad, o kterém se dá říci, že je úžasný, ale zároveň podrývá mé úsilí týkající se snížení spotřeby čokolády z jedné čokolády na den na jednu čokoládu za týden.
K mým zimním úchylkám patří rozehřátá čokoláda na topení. Prostě rozbalíte čokoládu, dáte jí tak na topení a pak to celé mazlavé mňám vypapáté lžičkou. Takže vzhledem k zimě která venku je a tomuto článku jsem si říkala, že návštěva muzea čokolády je prostě báječný nápad.

Zima na krku ...

... a tak jsem vyrazila do lesa stavět domeček pro skřítky. Neříkejte, že na ně nevěříte. Vochomůrku s Křemílkem znáte všichni a nepodivujete se nad jejich existencí. Pak žijí ještě jiní skřítci lesní (ti dva jsou prostě něco jako celebrity) a ti prostě nelezou lidem na oči ... lze se jim divit?
Tak tohle je můj letošní domeček.



















Čím jsem starší, tím víc se při stavbě chovám jako Kaplický, a míň jako dítě ... např. nedělám zahrádku, ale za to mám štít.
Asi půjdu ještě jednou do lesa a pokusím se udělat dětskou verzi. Skřítkům se bude určitě líbit víc.