čtvrtek 19. července 2007
Cafeterapie
Tahle kavárna slyšela již mnohé. Neberu tam jen tak někoho a muži tam se mnou snad byli všehovšudy jen dva, takže je to vlastně taková kecárna pro ženský. Včera jsem tam vzala Janu a nezklamala ... probraly jsme svatby, nevydařené vztahy a jak nám budíček káže, tak i miminka. Laté bylo jako vždy skvělé.
úterý 17. července 2007
Osamělé ráno
MOHLI BY JSTE TO KVŮLI MNĚ VYŘEŠIT ... PROSÍM
pátek 13. července 2007
Obohacení jídelníčku ... nic pro vegetariány
V úterý jsem jela opět svojí trasou a neboť bylo sotva šest, upírala jsem tak trochu zamlžený zrak ven. Z letargie mě náhle vytrhla cedule na masně, s nápisem:
V. PLEC ?,-
TURISTA ?,-
H. NOŽIČKY ?,-
... no, a dneska je pátek, a jak tak koukám na Seznam.cz, zjistila jsem, že se letos v přírodě ztratilo hodně lidí.
úterý 10. července 2007
Čundr (pro Janu) 4.
Čundr (pro Janu) 3.
pondělí 9. července 2007
Čundr (pro Janu) 2.
Čundr (pro Janu) 1.
Tak trochu nevydařená svatební cesta do Jiljí.
Celý rok, již od svých patnácti, se těším každoročně na čundr. Neznám nic moc lepšího než vyrazit z batohem ven ... a neznám bohužel ani nic moc horšího, než jsou návraty do "civilizace". Trochu problémem se v posledních letech stalo s kým. Všechny kámošky se postupem času staly uvědomělými občany a plodí. Takže ještě pár let a budu si připadat jako na výletě se školkou (letos se mnou byl nejmladší človíček o 14 let mladší). Plán zněl sever Kokořínska a babská jízda ..., pokud se může něco zvrtnout, tak se zvrtne. Ze čtyřky ženských nakonec byla směska pěti. Vyráželo se z Holešovic vláčkem a vrchní bavič balil ... tedy chtěla jsem říct bavil vše co vypadalo jako pěkná dvacítka. V Liťáku se připojil druhý ... morous, a v protivnosti dokázal trumfnout chvílemi i mě. Nerada se nechám vést, ale jak se ukázalo, nebyla jsem sama a tak jsem to vzdala (budu předstírat, že je to proto, neboť to tam zná). Počasí bylo náladové a emoce také. První zastávka byla v Úštěku po 0,5 km a kde jinde než v hospodě. Pak jsme vyrazili po žluté skalnatým údolím k hradu Helfenburk, poté zpět do údolí přes Skalku, kde jsme opět skončili u pěnivého moku. Poslední část cesty lesem byla zpestřena nějakou petardou, kterou pro radost z našeho leknutí, nám za zády kluci odpálili ... co se od nich dalo čekat. Pod převis jsme dorazili v pohodě a bylo to skutečně skvělé místo. Aleš předvedl zapálení ohníčku na jednu sirku a pyšně se bil do hrudi ... pravda, pěkně se na něj dívalo, když člověk nemusel přiložit ruce k dílu. Z večera si kromě rumu s kolou (na mě se nedívejte, já ne) pamatuji málo, neboť jako stařešina jsem velice brzy zalehla. Jediné co vím je, že vznikla jakási sázka o to, kdo vydrží do 3 hodin neusnout ... je mi upřímně jedno kdo vyhrál.
středa 4. července 2007
Falešná březost
pondělí 2. července 2007
Ať žije opičí žrádlo
Jazyky jsou pro mě zhoubou a to nejen ty cizí, ale i čeština … kdyby existovala možnost zapsání do Guinnessovy knihy rekordů v nasekání chyb v jedné větě, určitě bych tam byla. Proč to píšu … z nějakého důvodu jsem přestala brouzdat po českých stránkách a s pomoci slovníčku lovím všemožné pitominky na webu v angličtině. Tímto způsobem jsem se již dopracovala k mnoha zajímavostem a také k Bannana Bread … a jak se zpívá, …když máš srdce zjihlé, když máš potíže, … nehodlám však dávat cihlu k cihle, ale ten chleba zkusím.
Recept byl vlastně na muffiny, ale proč to nenalít do chlebíčkové formy … taky jsem to trochu přizpůsobila svým možnostem a tak:
Na banánové muffinky je potřeba:
8 lžic rozměklého másla
2 až 3 vejce
½ hrnku cukru (já dávala třtinový) + vanilkový cukr
… to celé zamíchat, pak přidat:
3 rozmačkané banány
špetku soli
1 a ½ hrnku hladké mouky
prášek do pečiva
sekanou bílou čokoládu … má ji být 65g, takže je ideální koupit si 100g a zbaštit dvě řádky :)
Přiznávám, že mi to přišlo dost sladké, takže příště dám méně cukru. Taky díky nedávnému stěhování nemám ještě spoustu věci, takže jsem … ještě k tomu bědně … formu jen vymazala a tudíž jsem nemohla chlebíček z formy vydolovat. Jelikož jsem zastánce elektrické trouby, tak v plynovce jsem pekla dost opatrně asi hodinu, ale dopadlo to vcelku dobře … a jako správný Hujer jsem donesla druhý den paní vedoucí, neboť spolu musíme trávit v práci celé páteční odpoledne a sobotu.
Tady jsou i jiné dobroty.
Do Vánoc času dost nač ten spěch?
… ale k těm vločkám …
domnívám se, že jsem průměrná háčkovačka, ale přes jasné popisy (i mě jasné) jsem nikdy žádnou vločku nedokončila … až teď :)
Objevila jsem v knize (Háčkování; Barnden, Betty) nádhernou a jednoduchou vločku, žádnou ze stokrát nahazovaných sloupů … možná že ta moje není tak nádherná jako ta v knize na obrázku, ale je moje …