Čundr (pro Janu) 3.

Třetí den jsem již neměla sílu ani chuť zdrhat a tak jsem pozorovala zeleň než ostatní vstali. Přestala jsem se bránit čemukoliv, takže když jsme vyrazili zpět do Holan (po včerejšku jedna z mých křížových výprav) ani jsem se nebránila. Nebránila jsem se ani pivu v tamní hospůdce. Čas ubíhal a náhle bylo pozdní odpoledne a tak značně posilněni (tedy já určitě) jsme vyrazili směrem k Orlímu hnízdu, kam jsme došli a zase se vrátili, neboť bylo plno. Při cestě zpět se značně ochladilo a nebylo to počasím. Návrat do stejné hospody nevyvolal pražádné nadšení u místních, ale my jsme se ani nijak dlouho nezdrželi a vyrazili kam jim, než opět na Vlhošť. U jezevce (převis nikoli hospoda) bylo opět plno, ale poradili nám jiné místo, kde bylo také plno, ale v pohodě nás vzali ... co jim také zbylo. Tentokrát jsem ani neměla snahu se bavit a neusnout a jen co jsem sebrala odvahu odtrhnout tělo od ohně, vlezla jsem do spacáku.