Je přesně 6:16 minut a já už jsem v práci ... sama, kdo by tu také byl jiný. Jsem jemně přiopilá a mám v hlavě zmatek. Během včerejšího dne jsem se stačila pravděpodobně seznámit se svým novým bydlištěm (v září se musím stěhovat do dalšího podnájmu ... desátého) a rozebrat nekončící seriál vztahu Iva versus Aleš ... což se bohužel pro mě protáhlo do rána. Pokud se dá vůbec mluvit o vztahu, tak to pouze jako o dvou kolejích, které jedou vedle sebe, ale to, že se někdy protnou je v nedohlednu. Dá se říct, že je to nekonečný koloběh pocitů ublížení. Když se každého zeptám zvlášť, tak se dozvím stejné věci, ale když je pak pozoruju, nejraději bych jim vykopla zuby oběma. Přijdou mi tak rozdílní, ale uznávám, že kdybych byla na Ivině místě, tak bych se nevzdala ... proč? ... protože to s Alešem nebude lehké, nikdy nebude dokonalý partner, ale za to bude vždycky neskutečně báječný parchant nutící člověka jít dál ... prostě k pomilování :) ... a proč bojovat o Ivu? ... protože je to krásná ženská s osobitým vkusem a vlastními nesobeckými sny a názory ... jen málo lidí mám tak ráda jako ji.
MOHLI BY JSTE TO KVŮLI MNĚ VYŘEŠIT ... PROSÍM
Příští pátek 3.5. v 17 hod vernisáž
před 3 dny
Žádné komentáře:
Okomentovat