Realita versus Hollywood

4.9. 2007
Chtěla bych se stěhovat jako v americkém filmu ... kráska opouštějící byt svého drahého bývalého, hodí na postel tašku a do ní nahází pár svršků. To celé proběhne, i s ledabylým přehozením oné trochu větší kabelky přes rameno, během 10 vteřin (někdy stihne hodit i klíče do schránky). Pak je střih a ona kráska sedí zadumána v křesle v dokonale zařízeném bytě (... pokud nesedí na nádraží nebo v baru) i s takovými detaily jako je její oblíbená půlmetrová socha ... nic takového jsem jí neviděla s elegancí odhazovat do té tašky, tak kde se to tam vzalo?
Nevím, možná je to tím, že nejsem kráska nebo tím, že mé svršky nejsou právě miniaturní ... a to nevlastním ani tu sochu. Realita v mém případě vypadá asi takto: S baťůžkem na zádech a plnou taškou si to šinu na bus, který mě odmítá odvést, neboť začal nový školní rok ... a to je teprve malá část mého majetku :(

5.9. 2007
Tašku jsem nakonec dopravila v pohodě a bude to pravděpodobně tím, že jsem batoh nechala v práci. Veškeré tukové polštáře jsem si také dovezla ... Arny-i (pes zahradní) byl asi nažrán nebo je tak starý, že se mu do něčeho tak tvrdého a tučného nechce.
Tak již znám celé prozatímní osazenstvo bytu ... jak lidské, tak kočičí. Zrzek mě vzal na vědomí a nechal se i podrbat s pocitem: "když máš pocit, že musíš, tak si sáhni". Čičin na mě zíral z pod postele a nehodlal být kamarád. Na Ondru jsem málem zapomněla ... také mě vzal na vědomí a nabídl mi auto na stěhování ... to může udělat jen někdo, kdo mě nezná.
Dneska jsem se zbláznila a přestávají mi fungovat prsty. Jela jsem s baťůžkem knih, kabelkou, taškou plnou tašek a krabicí ... asi tunovou. Ruce mám jak loutka bez vodiče a toužím být bezobratlá. Přežila jsem autobus i vlezení do tramvaje ... tam jsem měla dostatek času přemítat o tom, jak se s plnýma rukama dostanu do knihovny, čím vymačkám kód a čím si otevřu ... málem jsem tu krabici nechala v tramvaji ... naschvál.

6.9.
Vše co jsem včera odvezla z bodu A jsem již nedovezla do bodu B ... zůstalo to napůl cesty, tudíž v knihovně. Dnes jsem radostně protančila deštěm se šedesátkou krosnou a obří krabicí opět do místa napůl cesty, takže to vypadá, že se vlastně stěhuju do knihovny.

7.9.
Už se blíží konec mého trápení ... podle zbytků v bodě A bych ani neřekla :(
Dneska jsem si vysloužila opravdový obdiv (no, obdiv to asi nebyl) od celého autobusu a i tramvaje. Jeden pán na mě pořád tak zíral, že jsem mu řekla: "..., že trénuju na Vánoce, neboť letos bude bohatá nadílka", usmál se zíral již méně nápadně.
Taky se už lepším při nástupu a výstupu do výtahu ... dnes jsem poprvé nastoupila čelem a čelem i vystoupila, heč .... zatím co včera jsem si při otáčení prsama zmáčkla šestku a den předtím couvala.

8.9. 2007
Huráááááááááá ... dnes jsem všechno odnesla (na 3x) ... kromě kola, to snad neponesu, ale odjedu na něm v pondělí. Zatímco v botě A se vyprázdnilo, v bodě B vyrostla strašlivá hora něčeho. Až to dám do kupy, tak snad si budu moci uvařit kávu (až si jí koupím) a dát si nohy nahoru. Podle velikosti oné hromady, to vypadá, že si do Vánoc ani nesednu, natož uvařím cokoliv jiného než je teplý Číňan nebo jiný instantní hnus.