4.9. 2007
Chtěla bych se stěhovat jako v americkém filmu ... kráska opouštějící byt svého drahého bývalého, hodí na postel tašku a do ní nahází pár svršků. To celé proběhne, i s ledabylým přehozením oné trochu větší kabelky přes rameno, během 10 vteřin (někdy stihne hodit i klíče do schránky). Pak je střih a ona kráska sedí zadumána v křesle v dokonale zařízeném bytě (... pokud nesedí na nádraží nebo v baru) i s takovými detaily jako je její oblíbená půlmetrová socha ... nic takového jsem jí neviděla s elegancí odhazovat do té tašky, tak kde se to tam vzalo?
Nevím, možná je to tím, že nejsem kráska nebo tím, že mé svršky nejsou právě miniaturní ... a to nevlastním ani tu sochu. Realita v mém případě vypadá asi takto: S baťůžkem na zádech a plnou taškou si to šinu na bus, který mě odmítá odvést, neboť začal nový školní rok ... a to je teprve malá část mého majetku :(
5.9. 2007
Tašku jsem nakonec dopravila v pohodě a bude to pravděpodobně tím, že jsem batoh nechala v práci. Veškeré tukové polštáře jsem si také dovezla ... Arny-i (pes zahradní) byl asi nažrán nebo je tak starý, že se mu do něčeho tak tvrdého a tučného nechce.
Tak již znám celé prozatímní osazenstvo bytu ... jak lidské, tak kočičí. Zrzek mě vzal na vědomí a nechal se i podrbat s pocitem: "když máš pocit, že musíš, tak si sáhni". Čičin na mě zíral z pod postele a nehodlal být kamarád. Na Ondru jsem málem zapomněla ... také mě vzal na vědomí a nabídl mi auto na stěhování ... to může udělat jen někdo, kdo mě nezná.
Dneska jsem se zbláznila a přestávají mi fungovat prsty. Jela jsem s baťůžkem knih, kabelkou, taškou plnou tašek a krabicí ... asi tunovou. Ruce mám jak loutka bez vodiče a toužím být bezobratlá. Přežila jsem autobus i vlezení do tramvaje ... tam jsem měla dostatek času přemítat o tom, jak se s plnýma rukama dostanu do knihovny, čím vymačkám kód a čím si otevřu ... málem jsem tu krabici nechala v tramvaji ... naschvál.
6.9.
Vše co jsem včera odvezla z bodu A jsem již nedovezla do bodu B ... zůstalo to napůl cesty, tudíž v knihovně. Dnes jsem radostně protančila deštěm se šedesátkou krosnou a obří krabicí opět do místa napůl cesty, takže to vypadá, že se vlastně stěhuju do knihovny.
7.9.
Už se blíží konec mého trápení ... podle zbytků v bodě A bych ani neřekla :(
Dneska jsem si vysloužila opravdový obdiv (no, obdiv to asi nebyl) od celého autobusu a i tramvaje. Jeden pán na mě pořád tak zíral, že jsem mu řekla: "..., že trénuju na Vánoce, neboť letos bude bohatá nadílka", usmál se zíral již méně nápadně.
Taky se už lepším při nástupu a výstupu do výtahu ... dnes jsem poprvé nastoupila čelem a čelem i vystoupila, heč .... zatím co včera jsem si při otáčení prsama zmáčkla šestku a den předtím couvala.
8.9. 2007
Huráááááááááá ... dnes jsem všechno odnesla (na 3x) ... kromě kola, to snad neponesu, ale odjedu na něm v pondělí. Zatímco v botě A se vyprázdnilo, v bodě B vyrostla strašlivá hora něčeho. Až to dám do kupy, tak snad si budu moci uvařit kávu (až si jí koupím) a dát si nohy nahoru. Podle velikosti oné hromady, to vypadá, že si do Vánoc ani nesednu, natož uvařím cokoliv jiného než je teplý Číňan nebo jiný instantní hnus.
Po třech měsících...
před 5 dny
Žádné komentáře:
Okomentovat