Vítejte v máji

Nemám ráda nabourávání stereotypů. Den volna uprostřed týdne by měl být v rámci zachování duševní pohody jedincům mého druhu zakázán ... tedy pokud nemáte nějakého vodiče živých loutek, který by vaši nejistotu: "Co s tím časem?", proměnil v jistotu.
Počasí mé nerozhodnosti nahrávalo, a tak jsem teprve odpoledne vyrazila ven. Botanickou jsem zavrhla jako místo, kde každý kvetoucí strom bude mít dlouhou čekací listinu a podle knihy "Okolí Prahy" jsem vyrazila do Dubče a odtud po svých do Uhříněvsi.


Pokud jde o líbaní pod kvetoucím stromem, tak to jsem už zvládla ráno v pelíšku a hnedle 2x. Takový eskymák s Čičinkem a Motíkem vydá za každý hubanec. Uznejte, že jsou dokonalý.

Dubeč - Uhříněves
Hned v první zatáčce proti mě vyběhli dva zajíci a tvářili se dost udiveně, když kolem probíhali.
Člověk pak čeká za každým křovím nová překvapení, ale za tímhle bylo jen pole.
Podleský rybník jehož název ztratil své opodstatnění už nejméně v 18. století (tak chytrá nejsem, ale vede kolem naučná stezka), poté co vykáceli les, byl větší než jsem čekala. Jenom nevím jestli se v něm cachtaj pouze ryby nebo i lidi.


Pak už na cestě nečeká nic zajímavého, tedy pokud nedáváte přednost výhledu na tovární komíny a sloupy elektrického vedení.

Zajímavý je tu až židovský hřbitov na kraji Uhříněvsi. Stojí tam takový dědek vrbák, který však nepohltil žádného z Hobitů, ale jeden pomník ... prostě do něj zarostl. Nevím proč, ale nevyfotila jsem si ho.

Pak už je tam pouze řada nových vil ... tedy ještě že nejsem tak bohatá, abych musíla s vysavačem na 1. máje vysávat chodníček jako jeden z majitelů.

Čekání na bus jsem si zkrátila poslechem varhan před místním kostelem, za doprovodu orchestru tvořeného projíždějící kolonou aut.