100% smrt

Sny mívám často a nepatří mezi ty růžové. Hitchcock by proti mě byl autor Hajajových pohádek na dobrou noc, kdybych to hodila na papír. Za své sny si však můžu sama, nemám si domů nosit Sandmana. Kdo říká že je to pouze namalovaná comicsková postavička ukrytá v knize?

100% smrt
Chodbu osvětlovalo jediné okno u dveří. Ostré podzimní slunce, které jím procházelo, halilo postavu muže, který tam nehnutě stál. Jeho přítomnost nevnímala, byla k němu otočena zády, napůl skryta ve stínu. Ukládala věci do jedné ze skříněk a jen tak napůl naslouchala mladíkovi stojícímu vedle ní. Náhle z toho monotónního žvanění vyskočilo jméno, jakoby bylo napsané krví. V ten okamžik pochopila, že je mrtvá. Otočila se a zadívala se na nehnutě stojící postavu, jejíž přítomnost si uvědomila, jakoby zároveň s vyřčením onoho jména. Zavřela skříňku a rozloučila se. Než zemře ještě musí dodělat pár věcí a on, její kat, to věděl. Šel tiše v jejich stopách. Kam vstoupila, tam vstoupil také, byl jako její stín. Myšlenky na záchranu by byli jen přepychem přinášejícím nesplnitelné očekávání. Ona měla jistotu, že nikdo nepřijde, aby jí zachránil, tohle byl totiž život, ne sen, tady nebylo místa pro naději. Měla jen jediné nevyřčené přání, rozloučit se.