Dovolená by měla být právě od toho, aby si člověk olízal rány a zapomněl na útrapy ... ne všichni máme to štěstí.
Dům mých rodičů postavili děda s babičkou v roce 1932 a od té doby je postupně zanášen. Přes snahy mého otce, přesvědčit mě a sestru o tom, že hodlá zemřít a "ví", že ještě ani nevychladne a dům bude v realitce, se přeci jen rozhodl pro výměnu špaletových oken za euro-okna (na nich zaujala ta informace, že se otevírají dovnitř nikoliv ven, aby někomu náhodou nespadla na hlavu ... nešťastníka s oknem na hlavě neznám, ale znám pár lidí co jsou otlučení od oken otevíraných dovnitř).
Každému kdo bydlí v paneláku to může připadat jako sranda, ale kdo vlastní nemovitost skoro 80 let postupně zanášenou, s námi soucítí. Vyklidit se musí veškeré místnosti (bude se i malovat) a v ten okamžik přichází Neruda s otřepanou frází "Kam s tím?". U nás je to jasné, zbývá garáž a půda ... každý tento prostor má však již svůj podíl movitého majetku a tudíž přišla na řadu čistka.
Ne každý kdo má řidičák je Schumacher, a proto nechápu proč si rodina myslí, že když jsem ten knihovník vyznám se v knihách.
Celá akce byla vedena jako dobrý skutek, který mě má připravit na návrat do zaměstnání ... postavena jsem byla před pět krabic plných něčeho ... to něco byly knihy z několika pozůstalostí, učebnice a dokonce maturitní otázky z ruského jazyka a pionýrská kronika mé sestry.
Pravda, perlami všeho druhu a fosíliemi hmyzu se podobalo pokladu ... škoda, že nezůstal zakopán.
Leninovy spisy, vzpomínky Henryho Forda a Hitlerovi generálové tu vedle sebe v klidu odpočívaly ... a pak že různé ideologie jsou nesmiřitelné.
Větší část těchto perel poputuje směr antikvariát, část do recyklace a část zůstane doma.
Mezi mazlíčky rodiny se zařadí knihy z let dvacátých, staré vydání Jiráskových pověstí a Vejce a já od Betty MacDonaldové.
Z knihovny vím, že v knihách se dají najít neobvyklé záložky, např. kolečka salámu nebo obaly od prezervativů. I domácí knihovny skrývají mnohé ... v jedné z knih jsem našla toto
Kdysi jsem měla celou rodinou knihovnu opatřenou těmito "katalogizačními lístky".
Možná jsem si měla ušetřit mnoho let hledání správného zaměstnání, kdybych se podívala, co jsem jako dítě dělala ... na druhou stranu to by ze mě také mohl být Kryštof Kolumbus (mapy světa se zakreslenýma cestami mám dodnes) nebo Alexander Fleming (většina mých svačin končila vzadu ve skříni, kde jsem na nich z vesela pěstovala plíseň).
Po přečtení příspěvku mojí sestrou jsem dostala vynadáno, že jsem nepopsala její zásluhy, takže náprava:
Sestra byla soumarem celé akce a přenášela, odnášela a dělala jiné práce, zatím co já jsem jen bezradně stála a dělala, že vím co s tím. Nebýt jí, tak to dodnes není ... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat