Narozeniny ... moje

Nechápu to ... moje maminka nikdy neprojevila lítost nad tím, že mě na svět přivedla ... za to já občas lítost nad tímto neuváženým činem projevím. Nic moc s tím však neudělám a abych byla upřímná, jsem tu vcelku ráda ... tedy občas.
Tato událost proběhla nepovšimnutě před mnoha a mnoha lety, za mnoha a mnoha kopci ... 13. srpna 19 ehm, ehm.
Od té doby rostu ... tedy od 11 let spíš do šířky ... a moudřím ... já věděla, že vás to pobaví.
Ve svém věku bych měla být na vrcholu sil, vědět co od života chci a prostě si užívat jak moje maminka říká: "Nejlepších let svého života." Upřímně mohu zkonstatovat, že vrchol jsem nějakým nedopatřením minula a teď šupajdím dolu. Co chci je také ve hvězdách a o vlně spokojenosti, na které bych se měla nechat unášet si můžu nechat pouze v tomto bezvětří zdát.
Narozeniny jsem tudíž oslavila přemírou jídla a spánku ... z obojího mě bolela hlava ..., pečením muffinů a nic nedělání.
Nač si z toho dělat hlavu, jak pravil Ijáček: "No co má být, vždyť mám jen narozeniny. Dneska tu jsou a zítra už tu nebudou." ... no a dneska už je vlastně to zítra.