Byla jsem "zamyšlená", neboť jsem potkala kamaráda a "tvářil se jakože mě rád vidí". Mé myšlenky se právě prodíraly vším co se mezi námi v poslední době odehrálo (klídek, žádný milostný trojúhelník podle Pilcher ... tedy alespoň ne můj), když jsem stála na přechodu ... a tam se to stalo. Nechávala jsem přejet autobus. Mé nohy však náhle vystartovaly ve chvíli, kdy byl asi v polovině a vyvinuly neobvyklou rychlost, takže jsem měla málem plastiku zdarma ... obličeje nikoli prsou.
... a jaké z toho plyne poučení?
Vždycky když vyprávím něco sestře a ona u toho něco dělá (od mytí nádobí po psaní dopisu prezidentovi), hrozně se vztekám, že mě neposlouchá. V ten okamžik zanechá oné činnosti, otočí se ke mně s výrazem který se dá popsat jako směs pohrdání a zkušenosti, doplněný trochou toho "nebuď naivka"
No a co z toho vyplívá? ... že na mé ranní historce lze jasně demonstrovat, že jsem vlastně muž, neboť já nedokážu dělat pořádně ani jednu věc, na tož dvě a více.
Žádné komentáře:
Okomentovat