úterý 7. srpna 2007

Lepší vyhořet ... bohužel sklo moc nehoří

Pokud se mi přebírání knih zdálo býti peklem, tak balení skla a porcelánu bylo očistcem ... a tak se ptám: "Kde je ten vytoužený ráj?".
Maminka má v kuchyni nastřádanou slušnou sbírku nesourodého nádobí. Najít dva stejné hrníčky je heroický výkon, u skleniček je to pak naprosto nemožné ... za to ostatní prostory (vitrín máme dost, ale pořádnou skříň aby pohledal) jsou zaplněny mnoha čajovými a kávovými servisy, skleničkami na červené, bílé i šumivé (většinou se pije domácí čůčo) a nechybí ani sklenky na koňak a wisky (ani jedno jsem u nás nikdy neviděla ... takhle slivovice by se našla, zvláště když se urodí).
Sedánky, kdy je kávička nalévána z konvičky a cukr se podává kleštičkami, se k naší rodině nějak nehodí. Přes svou bujnou fantazii si opravdu nedokážu představit maminku jako Lízu Doolittlovou, jak s koleny u sebe, zády jako pravítko usrkává ze svého šálku a mluví o počasí.
Možná že bychom si pro příště měly vzít se sestrou k srdci výtku tatínka, který poté co jsme zmožené zabalily do Mladé fronty vše zbytečné prohlásil: "Vůbec jste k tomu nepřistupovaly zodpovědně ... nic vám neupadlo!".

Žádné komentáře: