Kafr a růžové štěstí

Za některá konstatování by se mělo střílet. Když ráno vstáváte a za okny vám šumí déšť, tak pronášení věty: "Prší tam", vzbuzuje v leckom opravdu vražedné choutky ..., když žijete sami, tak sebevražedné, obzvlášť když si tuto větu stačí myslet.
Jiné věty se stávají konstatováním až později. Například když po ránu hledáte boty, tak věta: "Kde mám ty boty?" ... je otázka a předpokládám, že zjišťovací. Pokud pak pošlete sms rodičům (120 km daleko), jestli jste je náhodou nezapomněli tam, a přijde vám odpověď: "Máš je tady" ... hnedle je z toho konstatování, za které je nejlepší si nafackovat ... zvláště pokud se chystáte na víkend ven.
Obojí mě potkalo o víkendu. Když se k tomu připojí bolesti všech viditelných i neviditelných částí těla, tak jednoho čekal prima víkend.
Obuta ve staré děravé tenisky, s krosnou na zádech, růžovými pilulkami zapomnění v ní, jsem vyrazila na Hlavák. Kamarádka se kterou jsem jela, měla i mazání na nohy. Posteskly jsme si nad tím co nás všechno bolí a vyrazily vláčkem na Sázavu. V Kácově jsme se posilnily polévkou a pivem, což se později neukázalo býti dobrým nápadem a vyrazily do nedaleké vesničky, kde spokojeně žije jiná kamarádka s mužem svým. Dost jsem byla zvědavá jak žijí ve své škole ... to skutečně není omyl, je to skutečně škola a nutno dodat, že žijí spokojeně a JINAK. Vzhledem k počasí jsme přespaly ve sborovně (tedy myslím).
Druhý den jsme po ovesné kaši vyrazily směr Český Šternberk . Díky blbosti jednoho chvástala (to jsem já, neboť stále tvrdím, že pokud jde o orientaci nade mě není) jsme si cestu trochu prodloužily ... na řadu přišlo mazání i pilule a k tomu jsme se předháněly kterou co víc bolí. Dolezly jsme kolem páté a místo obdivování kulturní památky jsme zapadly do hospody. Noc byla na spadnutí a tak jsme se vyšplhaly k hladomorně a přepaly tam. V noci se nad hlavou klenula obloha plná hvězd, ale můj foťak to nezvlád a tak v něm mám, pouze tři černé díry.
Ráno tetelící se na sluníčku jsme posnídaly, zíraje do ranní mlhy nad Sázavou ... prostě romantika :) Po očistě jsme vyrazily na hrad, kde byly taky mí miláčci ptáčci ze záchranné stanici, na kterou ať se snažím jak se snažím nemůžu najít odkaz.