Za použití načuřené tváře a trošky toho psychického teroru jsem donutila tatínka vylézt na půdu a snést staré linoleum. Uznávám, že by bylo nejjednodušší vylézt tam sama, ale jsem srab se závratí.
Výsledkem byl můj první linoryt.
Doufám, že se vám má vážka líbí. Jestli ne, tak mi to nepište, neboť v rytí hodlám pokračovat ... tedy alespoň do prvního zářezu do živého.
Po třech měsících...
před 5 dny
2 komentáře:
Me se linoryt urcite libi, ale nejak se mi nezobrazuje :( ZK
Nazdárek, to nechápu, já ho tam mám a vidím ho ... až se domluvíme na to kafe, třeba příští týden, tak já ti ho ukážu, ju :)
Okomentovat