úterý 9. října 2007

Zklamání

Já vím, já vím, já vím ... že nemám od filmového zpracování knižní předlohy nic čekat ... a nečekala jsem.
Hvězdný prach od Neila Gaimana patří ke knihám mého srdéčka. Je to nádherný pohádkový příběh napsaný s nohama na zemi a hlavu v oblacích o lásce a tak.
Když jsem šla do kina nečekala jsem zázrak, ale že to bude chvílemi fraška poplatná době jsem opravdu nepředpokládala.
První půlku filmu jsem byla v šoku. Ne jen že jsem si představovala některé osoby úplně jinak (např. Tristanovu matku jsem viděla jako nádhernou až éterickou bytost a ne, řekněme pěknou, ale zralou dámu), ale v okamžicích kdy celé kino umíralo smíchy nad De Nirovými předváděním se v dámských spodničkách jsem zatínala zuby.
V knize je cítit, že čarodějka nemá slitování a je hnána touhou po srdci hvězdy, tady je to spíš komická ženská, která by pro krásu svého zevnějšku šla na plastiku.
Ani dědicové trůnu nejsou bezcitné a lstivé lišky, ale skoro kladně působící troubové.
Druhá půlka již byla o dost lepší, objevila se i jistá dávka poetičnosti, která mi opravdu chyběla. V příběhu toho vůbec dost chybělo z knihy samé.
Místo krásné pohádky vlastně vytvořili komedii pro všechny.

Asi jsem však jediná kdo není právě nadšen. Všem kolem se to líbila a dokonce Spáčilová utrousila, pro ní tak neobvyklé, slovo pochvaly.

Žádné komentáře: