Podzimní spartakiáda ... pěkně to se mnou cvičí

"Když se nedaříííí, co se dařit mááá ..."

Miluju podzim, ale to už jsem asi říkala, jenže tenhle mi nějak nevychází. Už minulý týden jsem měla pocit, že se mi celý život sere ... omlouvám se, ale jiný výraz to nevystihuje tak přesně.
Většinou se hned po ránu ukáže jestli by nebylo lepší vlézt někam do nory. Například minulý čtvrtek jsem roztrhla po ránu své jediné čisté a taky bohužel nové punčocháče. Dost mě to rozladilo, ale když jsem ztratila v metru šátek a utrhlo se mi zároveň ucho u kabelky, bylo mi jasné, že to je na noru.
Prostě není dne, aby nebyl horší než ten předchozí. Možná, že to souvisí s tím podzimem.
Stále na mě v metru ze všech časopisů a novin čumí titulky typu: Už je to tady ... sychravo, chřipky a deprese; Nedostatek světla?; Zasloužíte si relax; Odjeďte za slunce, utečete depresi; ...
Tak nevím, relax mě asi nečeká. Mám tam nasyslené tři pračky prádla, kupu učení na zkoušku a jediný relax by mohl být kočičí obklad, ale v těch článcích se předpokládám píše "natáhněte se na pohovku a ne, dělejte někomu pohovku".

Poooomooooc
... a nic :(((
Pooooomoooooc
... a zase nic :((((
Poooooomoooooc
... ticho :"""""((((((((((((((((((((