pondělí 22. října 2007

Králíček

Láska mého otce ku mě jest nepřeberná...
Šiju. V posledních měsících vlastně ani nic jiného u rodičů nedělám.
Je to tím, že jsem se rozhodla udělat lidem radost, a tak šiju na Vánoce co se dá a protože tohle bude číst i sestra, nemůžu říct co :). V neděli jsme seděli takhle u kávy a já radostně zašívala křídlo. Tatínek hodil obočí nahoru, kriticky se na mě zadíval a pravil:
"Děláš celý život jenom kraviny."
Zakroutil hlavou a pak si významně mlaskl, aby tím zdůraznil celé své znechucení mojí osobou.
Ráda bych jej vzala něčím po hlavě, ale mám ho přeci jen ráda ... a on to tak přeci nikdy nemyslí.
Odjela jsem a pár dní na to mi volala sestra. Ptala jsem se jí jestli zná moji historku s králíčkem. *
Pravila, že ano. Prý když volala rodičům, zvedl mobil tatínek a místo radostného "Ahoj má milá dcero", na ní vychrlil:
"Máš sestru vola." ... a vyprávěl jí mojí historku.
Co z toho plyne za poučení:
TATÍČEK MĚ MÁ RÁD, I KDYŽ JSEM V JEHO ZBYTEČNÝ VŮL.

*Historka s králíčkem
Když opouštím rodnou hroudu, vstávám před čtvrtou ranní a vybíhám s batohem nacpaným jídlem do chladné noci. A tak jako obvykle tomu bylo i onoho pondělí. Bohužel mým osudem je vidět všechna poraněná, trápená a mrtvá zvířátka ... tudíž i toho krasného vyděšeného králíčka mi nebylo dopřáno nevidět. Vzala jsem ho do náručí a snažila se to vyděšené zvířátko uklidnit. Byl zraněný a tak jsem s ním letěla domů za taťkou.
Celý den jsem se snažila dovolat rodičů. Nakonec jsem se dozvěděla, že ho zabili, neboť měl protržené hrdlo, ale nevím jestli tomu mám tak úplně věřit.

Žádné komentáře: