Ponožky

Kamarádka se rozhodla sportovat. Bydlí nedaleko Staromáku a jejím cílem je doběhnout z náměstí na Letnou a zpět. Při této představě se mi dělají mžitky před očima. Orosím se už při dobíhání autobusu a ještě si jasně vzpomínám, jak jsem se natáhla na Smíchově letos na jaře.
Mé cíle jsou tudíž o něco skromnější. Rozhodla jsem se, že si protáhnu tělo při oblékání ponožek.
Dosud jsem si ponožky oblékala v zásadě tak, že jsem si sedla a za pomocí kmitavých pohybů se snažila trefit se na nohu. Teď si hodlám navlékat ponožky ve stoje, s přitáhnutím si kolena k bradě a ladným pohybem vklouznout do ponožky.
Pokud vám to přijde snadné, tak věřte že mně nikoliv. Vypadá to asi takto:
1. Postavím se na jednu nohu a začnu se nejistě kymácet.
2. Pokusím se zvednout nohu, což není tak snadné vzhledem k mé vyvinuté postavě.
3. Začnu poskakovat, neboť neudržím rovnováhu.
4. Pak zjistím, že buď mám krátké ruce nebo dlouhé nohy ... vzdálenost mezi rukama s ponožkou a špičkou nohy je až propastná.
5. Nakonec si vyčerpaná sednu a obléknu si jí starým dobrý způsobem.