úterý 23. září 2008

Ve snaze se zahřát ...

jsem si nějak nestačila všimnou, že už skončilo léto a s ním i to romantické.
Musím se přiznat, že jsem nestačila přečíst některé z knih, ale jsem optimista, a příští léto to určitě dočtu.
Překvapená jsem byla z klasiky od Jane Austenová - Rozum a cit. Bylo v tom cítit nadhled, ironii i sebeironii. Vlastně jsem to přečetla jedním dechem, stočená do klubíčka s kočkou na břiše, která byla celá šťastná, že se moc nehýbu.
Vzpomínky na Afriku jsou jedním z mých nejoblíbenějších filmů, kniha od Karen Blixen je však jiná. Jsou to útržky vzpomínek ze života v zemi, která autorku okouzlila. Vlastně jsem jí ještě nedočetla, a přestože se právě někde schovává mezi dalšími rozečtenými knihami, určitě jí dočtu.
Svatební cestu do Jiljí od Miroslava Skály jsem si nechala jako třešničku na konec, neboť kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Přestože jsem nenašla Jiljí na mapě, hodlám jednoho dne onu cestu uskutečnit, takže pánové, měli byste se mi vyhýbat velkým obloukem.
Neotevřela jsem P.S: Miluju ... a rozhodla jsem se to neudělat.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

... a chybu děláš, protože větší romantiku jsem snad ani neviděla. Aaah, to byl krásný doják :-)

aknezob řekl(a)...

Mě na tu romantiku moc neužije, viděla jsem film a stačilo ... řvala jsem jako kráva.

Anonymní řekl(a)...

Já jsem tedy plakala jen decentně, zato vytrvale :-) Pravda, bylo to možná až příliš dojemné a sladké, ale romantika jak hrom. Jsem holt duše křehká a jemná :-))

Zápisky jedné knihovnice řekl(a)...

P.S. Miluji tě - při prvním čtení jsem posmrkala bednu kapesníků :-)). Film není tak dobrý jako knížka, ale dá se.