pondělí 29. září 2008

Trochu sportu nikdy nezaškodí ...

... říkala jsem si minulý pátek, když jsem hledala spoluhráče. Uznávám, že hraní deskových her není právě fyzicky náročná disciplína, ale v prostředí budovy České obce sokolské v Tyršově domě si nějaká ta prostná stejně nedovedu moc představit.
Troška poučení nikdy neuškodí, a tak pokud půjdete někdy na Deskohraní, nic si již na ten den neplánujte, je to zbytečné ... vlastně si neplánujte nic do konce akce. Odešla jsem z bytu v poledne a vrátila se o půlnoci, následující den jsem ta byla znovu a hodlám ještě jít.
Hned ve dveřích se nás tří, zmateně se rozhlížejících (já, ET a její sestra), ujal jeden z mladíků ve žlutém tričku s logem her (všichni hráči dlouhodobě věnující se deskovým hrám mají ve tváři výraz šíleného soustředění, podle toho poznáte, že každý pokus vás naprostých začátečníku nad nimi vyhrát, bude korunován nezdarem). Změřil si nás kritickým okem a vytáhl hru Ulysses, kterou považoval za snadnou. Po půlhodinovém vysvětlování, asi způsobem: "Tohle co vypadá jako lodička, je lodička", byl stále pronásledován třemi zoufalými pohledy, za kterými se ukrývaly tři nechápající mozky. Když projel pravidla asi dvakrát, nezbylo nám nic jiného než vyplout z Troje a pokusit se neuvíznou v mělčinách naší neschopnosti porozumět pravidlům. Hra měla trvat 30 - 70min., protože každá z nás si bohužel pamatovala pravidla trochu jinak, chudák Odysseus křižoval Středozemní moře jako by neměl kompasu (pravda, v době Odyssea magnetický kompas neexistoval) o dobrou hodinu déle.
Celé šťastné, že se nám podařilo dohrát, jsme vykročily hrdě podívat se po další hře. Byly jsme však odchyceni dvěma mladíky, kteří netuše co činí, nás požádali, abychom si s nimi zahrály Agricolu. Při vysvětlování pravidel jsem pochopila, že Ulysses, bylo vlastně jen o trošku složitější Člověče nezlob se!. Na mém čele vyvstala vráska (taková jako má Dan Bárta, jenže na mně nevypadá tak sexy) a v duchu jsem si říkala: "Proč jsem nezůstala u člobrda, tam mám jakoužtakouž šanci".
Cílem Agricoly je vybudovat farmu. Zatím co všichni ze svých malých farmiček postupně vybudovali Southfork, já si žila poklidných životem s kravičkou bydlící se mnou v dřevěné chýši a v ubohé ohrádce se mi proháněly dvě ovce, že je nutné zasít obilí a zplodit potomka, jsem zjistila až v poslední fázi hry. Každému, kdo by přihlížel, muselo by být jasné, že můj styl hry není příliš o vítězství, ale o důležitosti zúčastnit se.
Nezapomenutelnou hrou byla zelenina (nemám představu jak se jmenuje). Hry, ve kterých jde o rychlost a postřeh jsou vážně mojí doménou ... říkejte mi lenochode. Kromě obřího balíčku karet, který mi na konci hry zůstal v ruce, mám ještě omlácené prsty, jakoby na tom, jak prudce kartu položím záleželo.
Nezapomenutelné byly i Aktivity. Když mě Fanda seznamoval s pravidly, ukazoval mi na jedné kartě co a jak. Hned v prvním poličku bylo namalovat "cizoložství", takže do hry jsem šla opocena hrůzou, co mě tak asi čeká při pantomimě. Uf, vytáhla jsem si houpací křeslo, bylo to takové mé soukromé bingo, prázdninový flirt, vedlejší kolej a jiné vychytávky vyžrali jiní.
Musím přiznat, že ne úplně všechno jsem projela a dost často jsem nebyla ani poslední. Nijak zvlášť jsem však vítězství a prohry nepočítala. Vím jen, že nejčastěji vyhrával Jirka, ale hrajte si s matfyzákem.
Pokud byste si chtěli prohlédnou nějaké hry, tak na www.hrajeme.cz je najdete. Pozor, kdysi jsem napsala "hrajemesi" a to se vám otevřou úúúúúúplně jiné stránky.

6 komentářů:

Eva řekl(a)...

Krásně jsi to napsala :-) Hele, a v té Agricole je fakt nutný zasít a vypěstovat obilí a zeleninu? Já jsem pole ani nezorala a na výsledku mi to myslím nijak příliš neuškodilo. (Asi proto, že jsem měla tisíc ovcí, které jsem střídavě pekla a nově nakupovala, abych tu svoji rozrostlou famílii měla čím nakrmit :-))

Anonymní řekl(a)...

Nikie: ahoj drahé dámy. Takže pokud jsem správně vyrozuměla, tak gentleman se sexy hlasem (však vy víte, koho myslím ;) se k vám nepřipojil, ale teď při čtení blogu určitě lituje a slintá. Ale má šanci to napravit přes týden.

Jinak podobný zážitek jsem měla před dvěma lety také. Práce končila v půl sedmé a do deseti jsem pravidelně po celý večer vysedávala u her. Naštěstí se přidal bratr, takže gentlemani - bratři ještě nevymřeli.

aknezob řekl(a)...

Nevím, jestli "vy víte kdo" slintá a lituje, ale já osobně budu ráda, když se nepřidá ... mám ho plné zuby a to jsem ho ani nezakousla :)

Anonymní řekl(a)...

haha, to je dobrý, na fotce na hlavní stránce deskohrani.cz jsou vyfocený mí kamarádi z gymplu... Greta

Anonymní řekl(a)...

jo, eště jsem chtěla přidat zkušenost, že když jsem před lety navštívila též s jednou knihovnicí Palubu, tak tam byli přesně stejný typy, takový šedivý lidičky, který vypadali, že nemají čas vylízt za celej den na světlo... G.

aknezob řekl(a)...

Já také vypadám dnes nějak šedivě a to jsem tam byla jen o víkendu, možná to bude tím, že mi není dobře.