Takové to zvířátko samá noha samá noha (co jiného taky), stále se dožadující potravy:
"Mňau, mňaumňaúúú, mňáááááu", a ze kterého jsem čekala, že se jednoho dne vyklube
Pučálkovic Amina umřelo. Jedinou památku, kterou na ni mám, je moje obyčejné prostěradlo, z kterého mi při lovu myšky (někdy i dvou najednou) udělala prostěradlo froté.
Nenechte se zmást, takhle hodná, jako je na té fotce, byla jen výjimečně, byla hrozný divoch.
2 komentáře:
Tyjo, to je mi moc líto. Co se to děje u vás s těma kočkama, že nedožijou? Připomíná mi to kočičí hospic. Oni už k vám choděj ňáký načatý, ne? Že pak jdou od vás rovnou do kočičího nebe. Neboť nepochybuju, že při Tvé lásce ke kočkám je to kočičí skororáj.
Na to vůbec nevím co napsat, prostě neměli dobrý start do života.
Okomentovat