středa 3. září 2008

Učitělka tanca je moj sen ...

... a já její noční můra.
Do první hodiny tance jsem si myslela, že všichni lidi mají stehenní kost spojenou kyčelním kloubem s pánví ... není tomu tak, některým z nás chybí ten kloub. Ladnou osmičku pánví skutečně neudělám, aniž bych si přitom nezpůsobila nějaké to smrtelné zranění. Po hodině vrtění ala rumba, jsem pochopila, že neslyším rytmus, mé nohy nespolupracují s mozkovým centrem a zrcadlo je nejhnusnější vynález na světě.
Jsem holt tak trochu dřevěná, Pinocchio je proti mě z gumy. Jenže já to nevzdám, možná proto, že chodím na rozdíl od Meeny do kurzu pro telátka, a tak je tam mnohem víc humoru a nemotornosti.

1 komentář:

Eva řekl(a)...

Haha, Péťo, tak si po tom našem dnešním depresivním dni brouzdám po netu, probírám se tvým blogem a tohle mě fakt rozesmálo. A naplno :-))) Děkuju, můžu jít optimisticky konečně něco dělat.