Jsem pašák, ...

... neboť jsem odolala pokušení ... a bylo veliké.
V neděli jsem brzy brzičko vyrazila směr Beroun. Vyzbrojena dvěma plány města, dvěma mapami okolí, jsem nasedla do vláčku. Pro případ, že by mi mapy nestačily, dostala jsem od pána v pokladně ještě Mladou frontu ... asi za ten úsměv.
Většinou se o Hrnčířských trzích nedá po náměstí ani chodit, ale kolem deváté to ještě šlo. Tedy upřímně, než jsem došla na náměstí, už jsem měla kočičí vykrajovátka na cukroví. Nebylo právě nejtepleji a poté, co jsem prošla všechny stánky, jsem se uchýlila na zahrádku restaurace, abych si při kávě rozmyslela, který ten hrnek si koupím. Nakonec zvítězila má soudnost a koupila jsem si jen knoflíky na tašky.
Netoužila jsem nijak se vrátit do bytu a tak jsem vyrazila směr Tetín. Počasí se umoudřilo, a tvářilo se jako báječný podzimní den. Nemůžu říct, že štrachání na Damil v sukni bylo nějak úchvatné, ale dolu s vykasanou sukní to šlo jako po másle. V Tetíně mají spoustu krásných koníčků a tak jsem se zdržela na pár slov ... tedy takový monolog s koníkem.



Nakonec jsem se setkala ještě s Andrejkou z práce, která však sebou měla muže, takže bytost nervní a netrpělivou.