"Do čeho to tu holku ženu"

.... jsem si dnes ráno říkala při žehlení (jedna z mnoha nenáviděných činností, při kterých mě napadají "filosofické" otázky).
Nic proti Pacholíčkovi, ale přeci je to jen muž a instituce manželství se ukazuje dost nestabilní (podle návrhu nového zákona to dokonce vypadá, že se otřásá v základech). Za poslední rok se kolem mě bortí jedno manželství za druhým jako domečky z karet. Při snaze vyžehlit rukáv (marná snaha) jsem přemítala proč je tomu tak.
Nakonec jsem došla k poznání, že všichni mají pocit, že se musí najít. Mám vůbec pocit, že všichni na světa mají potřebu "hledání sama sebe". No jo, a já blbka si myslela, že člověk nejlépe najde sám sebe v druhých, ale asi ne. Možná, že je lepší sedět někde o samotě s vykloubenýma noha a pocitem že se našel. Otázka je, jestli se pak o své najití bude mít s kým podělit.
Já osobně bych se raději s manželem podělila o žehlení, při němž člověk najde ve svých hlubinách také mnoho zajímavého.

Ráda bych čtenáře postižené v tomto výplodu choré mysli ráda upozornila, že bití mé maličkosti je nepřípustné.