úterý 13. listopadu 2007

Mé hnusné xenofóbní já

Metro je pro mě asi tak příjemné jako horská dráha, jenže na dráhu člověk vleze jen v případě, že si chce zařvat a následně vyplivnout cukrovou vatu.
Včera v jedenáct večer, jsem se jako vždy vracela z divadla a proti mě se posadil mladý muž. Moje truchlivé myšlenky se pohybovaly na zábradlí Nuselského mostu, protože doba zkoušek se blíží a hlava zeje prázdnotou. Mladík dosedl ťukaje do svého mobilu pisátkem. Byl oháknutý za peníze, co mě by stačily na oblečení na rok i s botama. To vše mi bylo dost ukradené, ale když začal popotahoval způsobem, při kterém se mi dělalo špatně a mé myšlenky kroutící se v mukách zoufalství začaly dostávat povážlivé trhliny, hodila jsem po ně velmi zlý pohled.
Nereagoval a popotahoval dal ... jako popis by bylo přesnější říct, že to tahal z paty. Začala jsem skládat jedovatou otázku na téma, že šaty dělají člověka jen způli a způli chování a jestli by se nemohl vysmrkat. Obvykle nabízím plačícím dívkám kapesník, ale jelikož jsem přešla na látkové kapesníky, tak jsem usmrkánkovi nemohla posloužit.
Když už jsem se nadechovala, abych tak ukojila svou potřebu svobody slova, začal mluvit do telefonu ... rusky.
A to osobě tvrdím, že nejsem proti nikomu zaměřená, tedy kromě .... a taky ....

1 komentář:

Unknown řekl(a)...

hihi to jsem ja Nikie....
ono "prijemnymi" nemusi byt jen cizinci. Tuhle me po ranu v tramvaji dojala pani, ktera sice mela uz duchodcovska leta, ale umelymi implantaty, silikaty, doplnky, kozichy a kdovicim jeste vypadala jako perfektne nabalzamovana mumie. Nanancana damicka s extra podpatky, ktera se ovsem vyrostkovi, ktery ji bleskurychle nepustil sednout, nerozpakovala vrazit facku. Mladik se pochopitelne branil, a pani sve nazory na mladi sdelovala cele tramvaji. Oborila se dokonce i na prijemnou ctyricatnici, ktera se nebohyho klucika odvazila zastat. Saty sice mozna delaji cloveka, ale to mozna jen na obrazku. (Pani svou uroven demonstrovala vetou: No, co si to o sobe myslis, na jake urovni, se to do prdele, ke mne chovas)....milou damicku bych poslala i s celou jeji "urovni" prave do one zadni sedaci casti lidskeho tela - jenze knizka, kterou jsem na konecne rozecetla byla mnohem zajimavejsi nez tahle osoba. Prijemnym spolucestujicim zdar!