Doba honu ...

... ukázala svoji tvář i v Praze ... lépe řečeno, na schodech v prvním patře našeho domu.
Když jsem šla v jedenáct z divadla, málem jsem šlápla na šest vyrovnaných ušáků ... nechyběl ani bažant.
Přestože jsem z venkova, dávám jako správný srab, přednost jídlu bezejmennému a neurčitého tvaru. Když jsme měli králíčky a já je všechny pojmenovala podle kamarádů na trati Trauč - Chlumec, tak to se pak těžko pochutnáválo na králíkovi na zelenině, jestliže jste věděli, že na té mrkvi leží Andrejs z Hostinného. A pokud to můžete hladit a ono to na vás oddaně čumí, tak to pak žerte!!!
Takže, ať žije pokrytectví.