pondělí 19. listopadu 2007

Cha cha cha

Název tance přesně vyjadřuje záchvat smíchu, který vyvolává pohled na mě a na mého synovce při tanci.
Jako garde jsem měla tu možnost "historicky se znemožnit" na prodloužené.
Čtyři povinné tance a dost ... synovec to přežil.
Valčík nám skutečně nešel, mé nohy předváděly něco mezi kroky valčíku, vláčením lodě po Volze a pádem do bezedných hlubin.
Čača už byla mnohem lepší ..., tedy když jsem v půlce tance přišla na to, kdy se otočit a kdy šlapat na místě. Stáňa moji neschopnost nekomentoval, jen mě požádal ať se otočím celé a nevracím se zpět.
Pokud jde o valtz, musí být velmi zajímavé sledovat pár, kde muž je šestnáctileté ucho s dvěma metry a dvaceti kily a snaží se udržet v náručí třiatřicítku se sto šedesáti i s botama, nadváhou a počítající nahlas rytmus ... raz, dva, tři, ...
Polku synovec nenávidí a vždy zdrhá, neboť se to nedá odšlapat. Odskotačil to hrdě, možná to bylo tím, že jsem ho vedla já a mé pevné sevření nepovolilo do posledního taktu.

Žádné komentáře: