pondělí 19. listopadu 2007

Nečekejte pochvalu ...

..., té se vám stejně nedostane ... zvláště pak od rodinných příslušníků. Je to prostě banda nevděčná.
Víkend u sestry ve zasněžené vísce nedaleko Jičína má zaručeně své kouzlo. A protože se blíží Vánoce a moje rodná sestra se do domečku přestěhovala ani ne před měsícem, rozhodla jsem se udělat jí radost a uháčkovat jí něco do okna ... na vesnici se mnohem víc sleduje co má sousedka za oknem, neboť výzdoba je důkazem šikovné hospodyně, starající se o teplo domácího krbu.
Koupila jsem si na to zlatou přízi ... tedy že je opravdu z ryzího zlata usuzuji podle ceny jednoho ubohého klubíčka ... a vyzbrojena popisem hvězdy usedlav a za kvákání se sestrou počala tvořit.
Když jsem měla skoro celou hvězdu hotovou (chyběl mi jeden cíp), žádostiva pochvaly ukazovala jsem jí sestře:
"Jak se ti líbí?"
"Chybí jí pátý cíp." ... utřela mě má rodná. Nabroušena a na duši raněna jsem dodělala cíp.
Pak se přijeli na nás podívat rodiče. Ukazuju hvězdičku mamce a ptám:
"Uháčkovala jsem sestře hvězdu do okna."
"Jenom jednu?" ... zeptala se ona.
Nakonec jsem uháčkovala ještě druhou :(
A TAK SE PTÁM, KDE JE TA POCHVALA????????????

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Chválím, je to krásný :-> Gr.

Veronika řekl(a)...

Musím se zastat rodinných příslušníků.
V předvánočním čase začínají různé šikovné ruce vyrábět adventní věnce, kupovat polystyrenová kolečka a vymýšlet ozdoby na dveře. Další navštíví nějaký hyper,super,mega, extra market a koupí si věnec hotový. My, co jsme tak trošku jiní (knihovníci a podobná pakáž) sice taky tvoříme, ale trošku jinak. Jelikož originalita je naším druhým jménem, tak se inspirujeme ve všemožných koutech, krámcích, stránkách aj. a tvoříme sice taky věnec na polysternovém kroužku, ale vůbec ne s jehličí, mašlí a svíčiček. Jediné tematicky stejné jsou na mém věnci šišky, které doplňují mou malou kreaci nazvanou - plody podzimu. Ti zvídavější z vás si domyslí, že mám na svém kolečku nalepeny kousky slupek od kaštanů, ořechy (ty, co nešly vyloupat), žaludy, kaštany, skořápky od pistácií a podobné lahůdky, které tvoří různé odstíny hnědé na mých sklěněných dveřích. (O tom, že sehnat v galantérii stuhu, která nebude taftová a bude hnědá tak akorát se nebudu rozepisovat - béžovou jutovou obarvil pravý černý čaj - milovníci čaje - nezatracujte mne).

Výsledek visí na dveří a dostavil se první návštěvník. Bratr. Protože si je vědom toho, jak si sestra na svém rádobytvořivém umění zakládá, tak pochválil, vyjádřil se, že to muselo dát práce a zeptal se na pracovní postup. Nadšena zájmem jse m mu vylíčila koupi lepidla, které sice lepí polystrén a podobné kusy (ale ten pěnový zrovna ne - ten první trochu naleptá, a teprve pak přilepí) ; následně příhody o tom, jak jsem se výpary s lepidla mírně přiotrávila a radostně si řekla, že mám citlivého bratra.

Další návštěva na sebe nenechala dlouho čekat. Přiloudal se Petřík a já mu radostně zvěstovala, že mu něco ukážu. Znuděným výrazem se na mě podíval a říká, jestli se musí jít kouknout hned. Odvětím, že ne. Můj bystrý bratr bleskurychle zareagoval a řkouc: To znamená, že je na tebe naštvaná a že jsi neocenil její práci, vrhl po Petříkovi varovný pohled. Načež jsem pronesla, že nejsem naštvaná, ale že si myslím, že neocenil moji práci. Závěrem - na mé plody podzimu se Petřík kouknout nešel, neb samozřejmě zapomněl.