Pane, počkejte

Kdysi mi kamarádka vyprávěla, že má v hlavě šuplíčky, do kterých ukládá své myšlenky, špatné i dobré vzpomínky, sny, prostě vše, co jí v životě potká. Vzpomněla jsem si na to v neděli v kině, když Alenka poprvé otevřela šuplík u stolu uprostřed pustého pole a tím roztočila kaleidoskop bláznivých obrazů. Měla jsem hroznou chuť zavolat: "Pane, počkejte" a rozběhnout se za nimi.