Cestou na vrchol došlo k objevení úžasné opuštěné nory, všichni se překřikovali, jak by noru zařídili, kdyby byla jejich.
Na vrcholu čekala zasloužená odměna, zvláště pak Medvídka Pú, který jak je známo, nemůže žít bez kávy. Ještě že Králíček byl tak dobře zásoben a Púvovi zachránil život.
Na severní točně bylo velmi větrno, a tak po zaslouženém občerstvení dobyvatelů, následoval sestup dolů a návštěva cukrárny, o které Králíček básnil již od rána.
Ve snaze vybít nabitou energii získanou z palačinek, došlo ještě k výstup na rozhlednu nad městem, jejíž součástí je i restaurace, kde bylo nutné se ohřát.
Aby snad na okolí nepůsobila tato cesta jako cesta za potravou, došlo i na procházku městem (Litoměřice) a obdivování místních krás.
Den se nachýlil, a tak se unavená zvířátka vrátila vláčkem zpět do Stokorcového lesa, do svých postýlek.
3 komentáře:
Pú zdraví Méďu :))
Teda... (ne)nahodou me cesta zavedla az sem a uplne pekne tu je, cte se hladce... tak to se sem asi budu toulat casteji ,)
Jinac ten Radobyl... tuuuze nebezpecny kopec to je!! Na nej pozor, vazne...*
Nač se omlouvat lidem, kteří trpí tím, že naše mateřština je krásně ohebná věc, se kterou se dají napáchat zajímavá zvěrstva.
A používat tuto věc, na popis výletu společenstva ze Stokorcového lesa je přeci báječná věc.
A pro moji osobu příjemné pohlazení.
Okomentovat