sobota 19. dubna 2008

Sekáč

Není to ani tak dlouho, co mě ráno budíval monotonní svištivý zvuk vydávající kosa v rukou našeho souseda. Kosou se totiž musí tráva sekat brzy po ránu, když je ještě rosa. Pan S. zemřel a ostatní sousedi (včetně mého tatínka) si koupili pekelný stroj - sekačku. Pak si ve svých diářích červeně podtrhli data mých víkendových návratů do rodného hnízda ... to jsou totiž nejlepší dny pro sekání trávy.
Praha pro mě má mnoho hořkých příchutí, ale příchuť sekačky mezi nimi není ... tedy nebyla, až do teď. Z okna svého pokoje se totiž dívám na dokonalý anglický trávník snobů od vedle. Jen co sluníčko rozpustilo poslední ostrůvek sněhu, soused pravidelně týden co týden nasazuje Otíkova sluchátka a zdokonaluje již tak dokonalý pažit.
Myslím, že ty doby kdy zahrady svítily pampeliškami, sedmikráskami, prostě kytičkami, jsou pryč. Už mě po ránu asi nikdy nevzbudí svištivý zvuk a vím, že tím bude můj život zase o něco chudší.

2 komentáře:

Greta řekl(a)...

nůžeš s náma jet k naší babi na chalupu, můj táta ještě stále seká kosou, byť sekačku taky máme

Anonymní řekl(a)...

Nebylo by lepší kdyby někdo zabil pražského souseda?