Nebohý rohlík

Večer jsem opouštěla své rohlíky s klidným srdcem. Hověly si v sáčku na lince a nezdálo se, že by jim hrozilo nějaké nebezpečí. Jaké to bylo nemilé překvapení, když mi po ránu cosi začalo křupat pod nohama. Ano, byl to on ... rohlík. Jeho tělo bylo rozmetáno po celé jídelně (úplná jatka) a část plavala i v kočičí misce na vodu. Nebožáka jsem jakžtakž zametla, vylovila a pohřbila v odpadkovém koši. Doufám, že motivem nebyla rasová nesnášenlivost, i když kdo ví, byl grahamový.
Otázka je, kde je onen druhý rohlík? ..., že by byl na útěku a skrýval se? ... nebo, že by byl také mrtev a tajně ukryt?
Také nevím, jestli mám celé to drama hnát k nejvyššímu soudu v Haagu. Kočičáci by to totiž možná vyhráli, neboť v jejich přirozenosti je lov. Asi to zkusím zahrát na loupež týdne u soudu v Praze, neboť v Českých zemích dostanete větší flastr za krádež než za vraždu a týrání.