Kdo? No přeci mé sebevědomí. Většinou když se podívám dolu, tak je obtočeno kolem mých kotníků, čímž mi dost znepříjemňuje život a občas může za nějaký ten pád. Ale i když je celé roztřesené a v lecčems mi brání, tak tam je a to je hřejivé.
Pak nastanou takové ty chvíle, kdy tam není, neboť se něčeho hrozně lekne a schová se. Takže když v případě návštěvy anglicky mluvícího čtenáře mě vidíte pod stolem, neznamená to, že spravuji počítač (i když to tvrdím), ale prostě se snažím vylákat ztracené sebevědomí.
Dneska ho už hrozně dlouho hledám. Už jsem prolezla co se dalo. Byla jsem pod postelí, ve špajzu, na balkoně a nic. Budu muset dojít koupit nějakou velkou čokoládu, neboť mé sebevědomí na šustění alobalu slyší a vždycky vyleze ... alespoň k těm kotníkům.
Jéé, já jsem vlastně neřekla proč uteklo?! ... byla jsem v bance dát příkaz k převodu do zahraničí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Máš opravdu zajímavé sebevědomí. Takto jsem o tom opravdu nepřemýšlela,ale teď mě napadá, kdepak ho asi tak mám já? Opravdu nevim. Mám já ho vůbec? Volám a nic. Co to znamená být bez sebevědomí úplně? Nebo to znamená, že to neřešim? Ale tvůj článeček mě opravdu pobavil,docela jsem se nasmála. A
Okomentovat