... jsem měla chuť vyrazit o víkendu na výlet z Mníšku do Dobříše. Místo toho jsem šla na výstavu po stopách jiných. Mnohem lepší by bylo říct "ve stopách", neboť fronta u pokladny se táhla až ke vstupním dveřím. U poloviny návštěvníků jsem si však nebyla jistá, jestli přišli na výstavu nebo na maraton.
Výstava je to docela pěkná, taková všehochuť. Autorům musím přiznat nadhled a humor. Člověk není ukázán jen v tom dokonalém světle, ale najdete tam i místa, která by se dala nazvat: Kam lidská noha šlápne, tráva sto let neroste. Objevíte však i perly v podobě onucí vojáka Švejka ... dokonale bílé, kdo ví v čem pere, nebo náplasti Járy Cimrmana, které jsou naopak dokonalým vzorkem jeho DNA.
Po těch dvou hodinách, co jsem bloumala výstavou, mě začaly pekelně bolet nohy, což se k výstavě tematicky hodilo.
Co z toho plyne:
Vezměte si francovku a jděte na prohlídku nejlépe s nočním hlídačem ... alespoň budete mít kam šlápnout.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat