středa 9. ledna 2008

Láska na inzerát

Už jste si někdy dali seznamovací inzerát? Já jsem to zkoušela třikrát a nikdy to nevyšlo ... nevím kde jsem udělala chybu nebo že by oni soudruzi z NDR :)
Vlastně jsou to celkem vtipné zážitky, když si pak sednete s podobně postiženýma a vyprávíte si své zkušenosti ... musím říct, že jsem čajíček proti některým historkám.
Průběh vypadá asi takto:
Nejdříve mi nějaká "dobrá duše" donese informaci o cvrlikání někoho, kdo se úspěšně seznámil na inzerát (znám i případ, ze kterého jsou už dvě děti) a já v záchvatu náhlého pokušení, si začnu okusovat nehty a nenápadně jukat na seznamku, co kdyby tam byl ON ... není. Prostě do nejčastěji požadované kategorie (Hledám blondýnku štíhlé postavy, VŠ, veselou a společenskou, vlastní byt není překážkou) skutečně nepatřím ... nemám totiž ten byt. Pravda je, že mi nevadí, že tam nepatřím, neboť se stejně většinou ukáže, že onen "nenáročný" mladík je vlastně úžasný trouba s pleší a nohami do Ó.
Pak si tedy sednu a počnu tvořit svůj vlastní inzerát. Tvorba je to skutečně náročná. To co z toho vyleze je vždy velice cynický požadavek na muže jakékoliv kvality, jen když mě bude chtít. Moc odpovědí mi na má úžasná literární dílka nechodí ... nechápu proč? ... a když vyselektuji ty "píšu za svého stydlivého parůsky gavaríceho přítele" zbudou mi tak dva, kteří bývají i vtipní.
* První mé rande působilo vcelku dobře ... ze začátku. Kluk neměl nějakou zásadní vadu na kráse (jako třeba chybějící zuby, oko, rozum, ...) a první pivo prošlo v dialogu hodném lidí s IQ kolem 100 (průtrž mračen na Berounsku, koncerty Znouzecnosti ve Mlýně, ...) . Pak jsem udělala zásadní chybu a zeptala se na něj osobně. Druhé, třetí, ... pivo byl spíš už monolog, při kterém jsem zjistila, že v televizi se hraje tenis a stala jsem se pro ten večer náruživým fanouškem bílého sportu.
Druhé rande ze stejného vrhu dokázalo, že jsem statečná žena. Onu figurku jsem zahlédla už z okna tramvaje a pro mě mluví to, že jsem přeci jen na to rande šla (vzhled přeci není všechno ... alespoň si to říkám každé ráno). Dalo by se zazpívat "Ukrutně pršelo, tvůj deštník do sucha zval, ...", ale já jsem dobrovolně mokla, když jsme kráčeli bok po boku temnými uličkami. Byl mrňavý, plešatý, vypadal na šedesát. V klobouku a dlouhém kabátě ... což ho dělalo ještě menším, s dámským deštníkem, zamženými brýlemi a s hlavou neobvykle širokou. Jedno se mu musí nechat, byl nezapomenutelný.
Po hodině v kavárně jsem byla obalena aurou jeho dokonalosti, jeho neskrývanou potřebou mi pomáhat a již jsem byla usazena v jeho rodném hnízdě (obrazně). Co dodat, na tramvaji mi osahával záda ... jestli prý nejsem příliš mokrá a pak mi věnoval vizitku v pěkných rozpouštějících se barvičkách. Ode dveří zvolal: "Zavolej." ... a já jen v hrůze z té představy kývla.
Pak jsem si dala pauzu a lízala si rány, až do chvíle než mi zase někdo donesl nějaké to cvrdlikání.
Druhý pokus byl se dal nazval stykem dálkovým.
Ten první mě (pro mě z nepochopitelných důvodů) po vzájemné výměně fotografií už nenapsal. U toho druhého jsem to vzdala já. Možná mám scestné představy, ale psát mi hnedle v prvním mailu, že jezdí 2x až 3x do zahraničí na služební cesty, jezdí domů pomáhat rodičům a podobné perly, mi přijde dost pitomé. Napsala jsem mu, že já se taky tak jednou do roka podívám do nějaké jiné knihovny v ČR a domů jezdím také pomáhat, hlavně s jídlem.
V čtvrtém mailu mi vytkl, že si dělám ze všeho srandu a tak jsem uznala, že pana dokonalého nechci.
Poslední pokus proběhl loni a pochopila jsem, že příště asi zkusím ty růsky gavaríci. Rande proběhlo opět v kavárně, po několika týdenním dohadování, kdy a kde. Dost o našem rozdílném smýšlení napovídalo to, že se chtěl v době vánoční setkat před hlavním vchodem do nákupního centra Smíchov. Když jsem se zeptala jestli myslí ten proti synagoze, tak mi zdělil, že o synagoze nic neví a řekl, že je to proti blablabla (byla to IGN banka) a to jsem zase nevěděla já. Celou dobu jsem měla pocit, že mi v té kavárně spáchá sebevraždu, přinejlepší se rozbrečí. Taky mi povídal o té druhé co si s ní píše, a ta že vykládá z karet a má velké přání pomáhat bližním. Doporučila jsem mu, že to bude ta vhodná bytost pro něj a dala vale mužům přes inzerát.
Možná jsem náročná anebo si ty správné chlapy vzaly mé kamarádky ... taky jsem možná jenom pitomá ... ten poslední měl totiž dům, dvě auta a další jistoty :)

* Nebojte se, všechny maily zasílané mužům bývaly opravené ... znáte to, když ptáčka lapají ... :)

2 komentáře:

Meena řekl(a)...

Já ti to říkám furt, sakra piš někam články!!! Tvýho psacího talentu okořeněného lehkým sarkasmem a ironií je škoda!! Skvěle napsáno!

Veronika řekl(a)...

Ja si taky rikam, ze by mela nekam psat. Knihovnice maji na psani talent :). A nektere pisi, i kdyz talent nemaji (podivejte se na me ;) - www.jazyky.com), zel na svem blogu si clovek aspon muze psat co chce a nekeca mu do toho sef nejake blbosti o tom, jak nazev clanku "dovolena v bulharsku" je uplne super (clanek je o bulharstine jako jazyku a s dovolenou teda nema nic spolecneho). a co se tyce tech chlapu. pcha, tak to ja ti Petrusko nekdy popovidam o "plysackovi", kteremu jsem na inzerat odpovedela v rijnu a po dvou mailech me zval k sobe. to byl "zazitek"! na osobni setkani nastesti nikdy nedoslo. opary mi naskakovaly z jeho e-mailu. A pritom to byl pekny kluk podle fotek....jojo ono s tim vzhledem je to nahoubes..