Kráter

Připadám si tak trochu jako stvořitel. Včera jsem stvořila jeden úžasný kráter ... kdo ví co stvořím dnes, pokud budu pokračovat vytyčeným směrem obávám se šestého dne, až dojde na člověka :(
Původně to vlastně neměl být sopečný kráter, ale taková příjemná náhorní planina. Abych vás dlouho nemátla, pekla jsem perník a za to co z něj vzniklo opravdu nemůže tvůrce manuálu pro vytvoření náhorní planiny, ale stvořitel ... tedy já.
Ze začátku se to celé tvářilo jako v celku povedený perník, ale jen do té doby, co jsem to krásně hněďoučké, voňavoučké a mandličkami poseté mňam vytáhla z trouby. Pak potěšena svým dílem jsem se zkroutila do křesla a po dobře vykonané práci si zdřímla. Jaké překvapení pro mě pak byla propadlina velikosti Velkého kaňonu. V první fázi zmatku a sebelítosti jsem se rozhodla propadlinu vyjíst. Když jsem však byla asi v polovině počalo se mnou syrové těsto dělat divy, a tak jsem se rozhodla napůl vyžraný kráter do píct. Jelikož sebelítost zamlžila mysl mou, podařilo se mi vytvořit sopečný kráter po výbuchu.
Co z toho vyplývá:
1. Celý týden budu snídat spálený polo sražený perník.
2. Pořídím si špejli na zkoušení jeli těsto upečené.